Dětský prstík šťouchne do dvou červených ploštic. „Mamí, koukej, jak běhají, chudáčci, oni se k sobě přilepili zadečkem a nemůžou od sebe! “ Maminka se nervózně pousměje a táhne holčičku pryč: „No vidíš to. Tak už pojď.“

Slunéčko, chroust, roháč, mandelinka. To je jen krátký seznam nejslavnějších brouků, jaké u nás potkáte. Mnohý by mezi ně zařadil i hojně se vyskytujícího červeného tvorečka s černou kresbou, kterého známe i z Ferdy Mravence.

Jmenuje se ruměnice pospolná a s lítostí musíme upřesnit všem, kdo už zapomněli na nekonečné hodiny biologie, že spolu s výše jmenovanými spadá sice pod třídu hmyzu, ale nejde o brouka, nýbrž o jeden z 900 druhů u nás žijících ploštic.

Stejně, jako třeba štěnice domácí. Ruměnice naštěstí není, podobně jako většina ploštic, žádný dravec. Nejraději saje rostlinné šťávy, ale poobědvá i mrtvé živočichy či vajíčka hmyzu.

Kam komár nepáchne?

Po světě pobíhá na 400 druhů ruměnicovitých, u nás z nich najdeme ale jen dva. Zhruba centimetrová ruměnice pospolná má mnohdy roli přírodního funebráka, pravda, s kanibalským vedlejším efektem. To ale není vše, čím je užitečná.

Pokud se už teď netěšíte na léto a nálety komárů, nevyhánějte z okolí ruměnice. Místa, kde je jich víc, komáři radši míjejí velkým obloukem. Červená ploštice přitom nedisponuje žádným útočným arzenálem. Bát se ale nemusí.

Přestože u ní za největší delikatesu platí lipová semena pokrytá sladkou šťávou, sama je tak hořká, že by se každému útočníkovi křivil zobák či čumák.

Zvládnete najít dvě stejné?

Najít u lidí dvoje stejné otisky prstů je jako hledat jehlu v kupce sena o velikosti hory Říp. Však se ještě donedávna mělo za to, že ke shodě ani dojít nemůže. Ruměnice je na tom podobně.

Ačkoliv vypadá její predátory plašící nápadně černo-červená kresba na první pohled unifikovaně, když se na ni pozorně zadíváte, zjistíte, že se mírně liší.

Pokud by oči připomínající varování na polokrovkách nestačilo, přidá se kyselý zápach, ve kterém jsou přeborníky už maličké larvy.

30hodinový akt

A co s tím, když tohoto hrobaříka, smradlouna, muzikanta, marušku, dragouna nebo kněžíčka, jak se ruměnici často přezdívá, přes její užitečnost na zahradě nechcete? Poradíme vám, že nemusí česnek, ale pomoci může i rozprašovač s mátovým výluhem.

Nebo jim vybudujte dnes tak oblíbený hmyzí hotel. Na odlehlejší místo vyskládejte dřevo a ruměnice, milovnice stínu, se tam postupně přestěhují.

Ovšem sledovat je cupitající se spojenými zadečky během páření ve snaze vypozorovat, kdy se oddělí, často nemá smysl. Jejich akt totiž trvá až 30 hodin!