Každý rok tisíce turistů nazují pohorky a vyrážejí na adrenalinem prosycenou túru po hornaté norské krajině. Při svém putování často zavítají až na špičku Trolího jazyka.

Zhruba 700 metrů nad hladinou jezera Ringedalsvatnet, v pohoří Skjeggedal na jihu země, vybíhá do bezedné prázdnoty skalní výčnělek, připomínající vyplazený jazyk.

Jedinečný přírodní úkaz, kterému nikdo neřekne jinak než Trolltunga neboli Trolí jazyk, přitahuje jako magnet dobrodruhy ze všech koutů planety, toužící projít se po kamenné plošině až k jejímu okraji.

Odměnou po několikahodinové pěší túře je jim dechberoucí výhled z výšky 1 100 metrů nad mořem. Řadě návštěvníků ale nestačí se tady jen procházet, je to pro ně ideální místo ukázat svou odvahu a pevnost nervů.

Na špičce jazyka, v prostoru, kde každý špatný krok znamená jistou a bolestivou smrt, se trumfují v nebezpečnosti svých póz. Dělají stojky, metají salta, tančí, poskakují po jedné noze či vsedě máchají nohama do prázdna, jako by si je máčeli v potoce.

Jejich hon za unikátní fotografií ztěžuje nejen poměrně úzká plošina a otravný vítr, ale také chybějící zábradlí, které by narušilo vzhled vyhlídky. Mobilní signál sem navíc ještě nedoputoval.

Jeden špatný krok…

Přesto se před Trolím jazykem tvoří dlouhé fronty nedočkavců, toužících si, nedbaje vysokého rizika prohry, zahrát ruletu se smrtí. Ne vždy se však taková odvaha vyplatí.

Pár měsíců zpátky stojí návštěva Trolího jazyka život mladou Australanku Kristi Kafcaloudisovou, studující na univerzitě v Bergenu. Čtyřiadvacetiletá dívka se na začátku září vydá spolu s přáteli na Trolí jazyk.

Několikahodinový výstup chtějí završit sérií odvážných fotografií. Když přijde řada na Kristi, vydá se směrem na kraj skály. Ztratí však rovnováhu a zřítí se do propasti. Nulový signál navíc zdrží snahu kamarádů přivolat pomoc.

Záchranáři najdou rozbité tělo nebohé studentky až druhý den. Ani její zbytečná smrt však Trolímu jazyku neubere na přitažlivosti. Nejlepší podmínky pro výpravu na něj panují v Norsku od poloviny června do září.