Muž vtrhne do redakcí několika moskevských deníků. „Jsem z roku 2099 a vím, že 29. března dojde v metru k teroristickému útoku. Musíte všechny varovat!“ naléhá na novináře. Řeklo by se, že cizinec je šílený, kdyby se jeho předpověď nenaplnila. Byl to snad cestovatel v čase?

Cestování v čase je jedním z toužebných přání lidstva. Mnozí si představují, že by se konečně mohli dozvědět pravdu o životě našich předků, jiní doufají, že by mohli zabránit mnoha katastrofám.

Co když se lidem v budoucnu podaří splnit si tento sen? Existuje několik záznamů o velice podivných událostech, které svědčí o možných návštěvách lidí z budoucnosti.

Zdá se však, že běh dějin nelze jen tak měnit, neboť varování poutníků časem nikdo nebere na vědomí.

Návštěvník z budoucnosti, nebo tajný agent?

Koncem července 1945 vpadne na městský úřad japonského města Hirošima silně rozrušený muž. „Okamžitě evakuujte město! Jestli tu zůstanete, všichni shoříte v ohni!“ varuje hirošimské zastupitele. Ti na něj hledí jako na blázna.

Snaží se ho vykázat ven, ale cizinec nepřestává naléhat. Nakonec mu úředníci pohrozí vězením. Teprve potom se muž vzdá a odejde. Jak však již dnes víme, zastupitelé by udělali lépe, kdyby jeho varování uvěřili.

Šestého srpna totiž na Hirošimu dopadne jaderná bomba. V jediném okamžiku umírá osmdesát tisíc lidí. Kdo byl tajemný cizinec, který chtěl zachránit obyvatele japonského města?

Prorok, návštěvník z budoucnosti, nebo snad nějaký agent, který se dostal k plánům Američanů?

Skutečný cestovatel v čase?

V březnu roku 2010 vzbudí jakýsi muž pozdvižení mezi novináři několika moskevských deníků. Do redakcí totiž přichází za jediným účelem. Chce po zástupcích tisku, aby všechny varovali před plánovaným teroristickým útokem v moskevském metru.

Novináři mu však nevěří. Proč?

Neznámý totiž prohlašuje, že pochází z roku 2099 a o nebezpečí se dozvěděl při pročítání událostí z roku 2010. Není divu, že redaktorům zní jeho varování jako blouznění pomatence, ne jako seriózní zpráva, kterou by mohli otisknout.

Co se asi těmto osloveným novinářům honí hlavou, když se dvacátého devátého března dvě sebevražedné atentátnice odpálí ve stanicích metra Lubjanka a Parku kultury, při čemž zahyne asi čtyřicet lidí? Odkud se muž o atentátech dozvěděl?

Opravdu pocházel z budoucnosti? Proč nezvolil nějaký přesvědčivější způsob, jak své povědomí o událostech v metru ospravedlnit?