Slavný španělský malíř a vynálezce Leonardo da Vinci (1452–1519) se proslavil objevy, kterými o stovky let předběhl svou dobu. Jeho výtvory dodnes fascinují celý svět.

V 18. století žil ale podobný velký vynálezce a alchymista, jehož jméno už téměř upadlo v zapomnění…

Jmenoval se Raimondo di Sangro (1710–1771) a pocházel z vlivného italského šlechtického rodu. Narodil se v jihoitalském městečku Torremaggiore, většinu života ale prožil v Neapoli.

Jeho jméno je jen velmi málo známé, ačkoli je s ním spojována řada neuvěřitelných děl.

Od mládí ho ale vždy zajímaly vynálezy a postupem času se začal více a více seznamovat i s alchymií. Stal se členem neapolské zednářské lóže a spekulovalo se o tom, že patřil i mezi rosekruciány.

Kvůli svým pokoutním aktivitám se stal trnem v oku katolické církvi a na nějaký čas byl dokonce exkomunikován. Čím se ale vlastně zabýval?

Modely lidského těla

Pravděpodobně pod vlivem negativní kampaně, kterou proti němu vedla katolická církev, byl spojován s čarodějnictvím a černou magií. Ve sklepeních svého sídla měl provádět temné rituály, při kterých údajně používal i lidské oběti.

Ačkoli jsou tato obvinění z větší části jen obyčejnými pomluvami, můžou ale vycházet z reálného základu.

V neapolské kapli Sansevero, která patřila po generace rodu di Sangri, jsou dodnes vystavené některé Raimondovy výtvory. Mezi ty vůbec nejúžasnější patří modely „Adama a Evy“, které představují dokonalé vyobrazení lidského těla bez kůže a masa.

Na kostrách je do nejmenších detailů vymodelovaná oběhová soustava společně s orgány. Takto dokonalá znalost lidského těla v 18. století skutečně zaráží a nabízí se otázka, odkud vévoda di Sangro tyto znalosti měl.

Neznámá alchymistická substance?

Možná tedy bude na církevních obviněních něco pravdy. Mohl snad mít vévoda pod svým palácem soukromou pitevnu, kde zkoumal lidská těla? Dlouho se dokonce věřilo, že „Adam a Eva“ ve skutečnosti nejsou modely ale skutečná lidská těla dvou Raimondových sluhů.

Těm měla být do žil dlouhodobě vpravována jakási alchymistická látka, která je velmi pomalu zabíjela, ale pomohla jejich oběhovou soustavu společně s orgány zakonzervovat.

Tuto teorii před několika lety vědci vyvrátili, když jim bylo konečně umožněno modely zkoumat.

Kostry jsou pravé, ale oběhová soustava je pečlivě vymodelovaná pomocí drátků, látek a obarveného včelího vosku. Zůstává ale otázka, kde vévoda k těmto znalostem přišel.

Podařilo se mu snad vytvořit nějakou neznámou konzervační látku, díky které mohl detailně zkoumat lidská těla?