Někdo je má rád, někomu nechutnají. Jsou lidé, kteří je nejedli nikdy, nebo jen jako součást pikantních rybích oček, jiní se s nimi setkali až na dovolené ve Středomoří.

Přitom když se začteme do starých kuchařek, zjistíme, že se dříve běžně používaly. Třeba Jindřich Vaňha, majitel proslulé Rybí restaurace, která sídlila na Václavském náměstí, ve své knize Rybí kuchyně mimo jiné píše:

Dobré kapary mají příjemnou nakyslou chuť a vůni, jsou tmavě zelené s malými červenavými skvrnkami a jsou pevně uzavřeny.

A stěžuje si, že do obchodů přicházejí i falšované, ke kterým se přidává měď, aby byly pěkně zelené, a jsou to poupata úplně jiných rostlin, nejčastěji petrklíče a blatouchu nebo řeřichy.

Inu, ono nikdy nešlo o nejlevnější pochoutku. Do svých jídel kapary hojně přidávala i Magdalena Dobromila Rettigová a nazývala je kaprlata.

Kde se vlastně berou?

Jde o poupata květů kapary trnité. Tenhle keř roste především ve Středomoří, v arabských zemích, a pěstuje se i ve Francii, zejména v Provence.

Daří se mu na skalách, ale vyrůstá i na zdech starobylých městeček. Jedině tam také můžete obdivovat nádherné květy, protože v místech, kde se keř pěstuje kvůli zeleným poupatům, se samozřejmě nesmí nechat vykvést.

Syrová poupata by vás ovšem zklamala. Vůbec nejsou dobrá. Svou lahodnou chuť získávají až dalším zpracováním, tedy naložením do soli nebo do octového nálevu.

Kde je použít?

Přidávají se do jídel řecké, španělské, italské a francouzské kuchyně. Hodí se všude, kam bychom dali olivy. Ostatně právě s nimi se skvěle snášejí. Využijeme je v salátech, na jednohubkách a chlebíčcích, dávají se do majonéz.

Vynikající jsou v kombinaci s rybami, zejména s tuňákem. Nevadí jim ani vaření, takže je můžete použít na těstoviny či na pizzu, hodí se i do omáček se smetanou či s rajčaty.

Jen je musíte přidat až ke konci tepelné úpravy, protože při dlouhém vaření mohou zhořknout. Pokud jsou naložené v soli, měli byste je opravdu dobře propláchnout a i při dosolování pokrmu být opatrní.

(Zdroj: Paní domu)