Kdysi dávno se na Pražském hradě odehrál incident, který bychom podle měřítek moderní záhadologie mohli označit za typické projevy přítomnosti poltergeista. Svědkem tohoto strašení se přitom stala jedna z nejdůležitějších osobností české historie, budoucí král Karel IV.!
Poltergeisti, zlovolní hluční duchové, mohou svou přítomnost ohlašovat nejrůznějšímu způsoby. Široká škála projevů jejich přítomnosti zahrnuje například klepání, nevysvětlitelné zvuky, náhlé změny teplot v místnosti či samovolný pohyb objektů.
U těch agresivnějších jsou různé předměty vrhány silou proti všemu, co jim stojí v cestě, sklo či porcelán někdy doslova explodují, objevují se nevysvětlitelné požáry nebo naopak proudy vody bez příčiny a v krajních případech dojde i na fyzické útoky proti obyvatelům postižených domácností.
Jeden z těch mírně agresivnějších projevů byl kdysi dávno zaznamenán také v areálu Pražského hradu a zprávu o incidentu nepodal nikdo jiný než tehdy ještě mladý budoucí římský císař a český král Karel IV. (1316–1378)!
Co přesně se oné noci za přítomnosti jednoho z historicky nejvýznamnějších panovníků Evropy přihodilo?
Noc v purkrabství
I když není zcela jasné, kdy přesně k dané události došlo, v dědici trůnu zanechala tak silný dojem, že o svém zážitku později píše i vlastním životopise Vita Caroli.
Karlovi IV. je v té době asi 20 let a ve společnosti věrného přítele Buška II. z Velhartic (po 1300–1360) putuje koňmo z Křivoklátu do Prahy, aby se zde setkal se svým otcem, králem Janem Lucemburským (1296–1346).
„Dojeli jsme velmi pozdě do hradu pražského, do starého domu purkrabského, kde jsme po několik let přebývali, dokud nebyl veliký palác vystavěn,“ poznamenává Karel IV. A právě zde, ve starém purkrabí, se v noci poté, co oba muži ulehnou na lůžko, začnou dít podivné věci.
„V síni byl rozdělán oheň veliký, protože byl zimní čas a hořelo tam mnoho svic, takže bylo dosti světla a dveře i okna všechny byly zavřeny. A když jsme usnuli, tu někdo, nevíme kdo, chodil po síni, takže jsme se oba probudili,“ pokračuje zápis. Přišel snad nějaký pozdní host?
Létající číše
Bušek vstane, aby obhlédl místnost, zdroj hluku ale nenajde. Přiloží tedy do ohně, rozsvítí víc svíček a napije se ještě z číše vína na stole a znovu ulehne.
Ani jednomu z mužů se ale nepodaří usnout a ze svých postelí dál naslouchají záhadným zvukům kroků v místnosti. A pak se stane něco ještě děsivějšího. Číše s vínem se sama od sebe převrhne a vzápětí přeletí místností, jako by jí mrštila nějaká neviditelná ruka!
„Spatřili jsme, jak se jedna číše skácela, a táž číše byla vržena, nevíme kým, přes lůžko Buškovo z jednoho rohu síně až do druhého na stěnu a odrazivše se od ní padla doprostřed síně,“ popisuje Karel IV. „Spatřivše to, poděsili jsme se nemálo, a stále jsme slyšeli někoho po síni přecházet, ale nikoho jsme neviděli.“
Oba muži se pokřižují, díky čemuž se jim nakonec podaří usnout a když se ráno probudí, strašidelný noční zážitek připomíná už jen číše uprostřed místnosti. Jaká nadpřirozená síla muže tehdy vyděsila? Setkal se snad budoucí král s poltergeistem?
*** Zjevení na hradě předvídá budoucnost ***
Před katedrálou sv. Víta na Pražském hradě se roku 1753 odehrává série setkání s podivným bílým přízrakem.
Hrad tehdy prochází přestavbou a před katedrálou hlídkuje vojenská stráž. Hned tři hlídky nezávisle na sobě vypovídají, jak se s posledním úderem půlnoci rázem osvětlila okna katedrály a do nočního ticha se ozval zvuk varhan.
Jeden z vojáků pak pozoruje zjevení bílé postavy, která před ním vysype hrst pšenice. Před jiného vojáka stejné zjevení vysype hrst stříbrných peněz.
Třetí voják ovšem po záhadné postavě ve strachu vystřelí, zjevení ale chytí kulku do dlaně, mrští ji po vojákovi a pronese mrazivé poselství.
„Vězte všichni, že tak bude po tři léta. Napřesrok hojná úroda, potom hodně peněz a nakonec válka,“ tvrdí zjevení. O tři roky později skutečně začíná sedmiletá válka.
