Každý ví, kdo je to vodník. Pohádková bytost, která je buď legrační, nebo strašidelná. Za dávných dob byl ovšem považován za děsivého démona. V existenci antropomorfní vodní bytosti však nevěřili pouze slovanské, ale také germánské národy! Byla jejich víra oprávněná?

Zatímco my máme vodníka, germánské národy mají Nixe. Tato tajemná bytost má s vodníkem leccos společného, v mnoha ohledech se však od něj také výrazně liší. Nix, známý též jako Necker nebo Nek, je totiž v germánské mytologii zakořeněn daleko hlouběji.

Souvisí to zřejmě se skutečností, že v místech, která germánské národy obývaly, se nacházelo mnohem více vodních ploch. A čím více vodních ploch, tím více podobných bytostí.

Je třeba ale mít na paměti, že Nix představuje obecný název vodních duchů, jehož užívaly prakticky všechny germánské kmeny!  Ty o nich nezřídka mluvily také jako o albech, elfech a démonech.

Proroci milující hudbu a tanec

Jakou podobu vlastně Nixové mají? Někdy mužskou, někdy ženskou a někdy dokonce zvířecí. Název Nix se však původně používal pouze pro duchy mužského pohlaví. Stejně jako „naši“ vodníci obývají Nixové hlubiny potoků, jezer a řek.

Někteří jsou obdařeni prorockým darem, což je zmíněno třeba v legendární Písni Nibelungů. Nixové se rovněž vyznačují velkou zálibou v tanci, zpěvu a hudbě.

To mají společné třeba se „skandinávskými vodníky“, známými jako Strömkari (švédsky) či Fossegrim (norsky). Také Nixové mají schopnost proměnit se v různá zvířata, nepřekvapivě i v ryby nebo žáby.

Ovšem Nixové žijící u moře a větších jezer na sebe nejčastěji berou podobu koně či býka. Vezme-li Nix na sebe lidskou podobu, změní se v malého starce s dlouhými vlasy. Má zelené zuby a na hlavě zelený klobouk.

O Nixech v lidské podobě se však mluví také jako o divokých blonďatých chlapcích s červenou čepicí.

Krutí samotáři

Nixové jsou každopádně velmi nebezpeční. Žijí sice velice samotářským životem, ale vůči lidem se nezřídka chovají mimořádně krutým způsobem. Večer je možné zaslechnout jejich naříkavý hlas. Nejedná se ovšem o projev bolesti či smutku, nýbrž o zákeřnou léčku.

Nixové tím k sobě lákají své budoucí oběti! Někdy je jejich hlas natolik smyslný, že lidé jako omámení vyrazí k vodě, aby se pak posléze vrhli do jejích hlubin. S dětmi to mají Nixové dokonce ještě snazší! Na ně zabere pouhý jejich pohled.

I dnes si někteří lidé zachovávají víru, že Nixové, proti nimž se jejich věřící předci bránili požehnáním, si vyžadovali lidské oběti!

Nixové v ženské podobě

Zavítáme-li do středního Německa, zjistíme, že tamní lidé připisují Nixům spíše ženskou podobu! Ženští Nixové mají o poznání přátelštější povahu než mužští a v poledne se dokonce vyhřívají na slunci. Také mají mnoho společného s mořskými pannami.

Jsou krásné, mají rybí nebo hadí ocas a mají v lásce – stejně jako jejich mužské protějšky – tanec, zpěv a hudbu. Své oběti lákají na svůj půvab, což mají společné s legendárními sirénami.

Poutníci okouzlení jejich krásou a zpěvem jsou jimi nakonec staženi do hlubin. Ženští Nixové tedy nejsou o nic méně nebezpeční než mužští! Měli bychom se před nimi mít na pozoru? Nebo jde opravdu jen o bytosti z mýtů a legend?