Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.
Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí se podobá ředkvičce. Když ji rozkrojíte, je uvnitř bílá, na rozdíl od příbuzného tuřínu, který je na řezu žlutý.
Pro naše předky představovala pravý poklad, protože se snadno pěstovala a za pouhých šest týdnů mohla být na stole. Navíc se dala vysévat po celou sezonu.
Na zimu se plátky z bulvy sušily, a dokonce ji tehdy dětem naděloval Mikuláš jako sladkou pochoutku.
Ale pomoc v době neúrody nebyla jediným důvodem, proč na ni lidé nedali dopustit. Vodnice má totiž spoustu léčivých účinků ve všech částech, tedy v bulvě, nati i semenech.
Co léčí
* Pomáhá při zánětu průdušek.
* Má močopudný účinek.
* Čistí organismus, takže je vhodná při kožních chorobách.
* Je zdrojem vápníku, draslíku a železa.
* Podporuje činnost srdce.
* Konzumace listů podporuje zrak.
* Konzumace se doporučuje i při nervovém vypětí.
* Pomáhá snížit cholesterol, vhodná je i při léčbě obezity.
* Díky obsahu síry mírní záněty kloubů.
Jak se připravuje?
Vodnici můžeme jíst syrovou, nakrájenou na plátky podobně jako kedlubny. Chutí kedlubny nebo ředkvičky připomíná, proti ředkvičkám má ale jemnější chuť. Bulvy můžeme nastrouhat a používat do salátů nebo do pomazánek.
Ale také z ní můžete vyrobit čaj a sirup proti kašli, když nastrouhanou smícháte se suchým droždím, můžete ji použít jako masku při akné.
* Výhodou je, že vodnice, ať už ji budete konzumovat v jakékoliv formě, nemá žádné vedlejší účinky. Pozor se doporučuje dát jen tehdy, pokud máte zánět jater nebo žlučníkové kameny.
