Vojevůdci, politici, objevitelé, umělci, duchovní vůdci. V lidské historii najdeme celou řadu lidí, kteří skutečně změnili běh dějin a které doprovázela tajemná aura. Záhady s nimi spojené přitom mnohdy nekončí ani po jejich smrti.

Ta největší otázka totiž je: Kde je pravé místo jejich posledního odpočinku?

V prosinci 1791 ve Vídni umírá za podivných okolností slavný rakouský hudební skladatel Wolfgang Amadeus Mozart.

Před smrtí tvrdí, že ho chce někdo otrávit, z čehož bývá často obviňován jeho krajan, sok a hudební skladatel Antonio Salieri (1750–1825). Následně začíná série podivných okolností kolem Mozartova těla.

Co věděl hrobník?

Církev odmítá hříšníkovi obviněnému ze smilstva dát poslední pomazání a neuspořádá ani důstojný pohřební průvod. Mozart je prý pohřben do hromadného hrobu na hřbitově sv.

Marka ve Vídni, jeho lebku ale při jedné exhumaci získá hrobník, a ta se tak postupně dostává až do salcburské nadace Mozarteum, která ji před pár lety nechala zkoumat odborníky.

Jenže jejich závěry se ukázaly být nejednoznačné, a záhada tak nabrala na obrátkách. Kde tedy leží Mozart?

Test DNA odpověď nepřinesl

Záhadou je už to, kdo všechno šel v pohřebním pochodu a proč bylo tělo pohřbeno až 48 hodin po něm. Mohl snad někdo ostatky mezitím převézt někam jinam? Spekuluje se o tom, že Mozartova žena přikázala pohřbít tělo na úplně jiné místo.

Další hypotéza hovoří dokonce o spiknutí svobodných zednářů, kteří prý nechali labilního Mozarta otrávit, aby neprozradil jejich tajemství. Ukradení jeho těla už bylo pouhým zahlazováním stop.

Porovnání DNA Mozartových příbuzných s dochovanou lebkou shodu neukázalo. Zjistilo se totiž, že není jednoznačné ani to, kdo všechno leží v hrobě rodiny Mozartových!  „Žádná z osob v hrobce Mozartových není s jinou v příbuzenském vztahu.

Kdo tedy v hrobě leží, není jasné,“ stojí v prohlášení rakouské televize ORF, která výzkum financovala. Znamená to tedy, že Mozart skutečně leží někde jinde? Nebo je lebka prostě jen falešná? To stále nikdo jednoznačně není.

Podaří se někdy tuto záhadu objasnit? Nebo budeme už navždy tápat?