V hotelovém pokoji byl nalezen muž na pokraji smrti. Zranění napovídají tomu, že byl mučen a zřejmě se jej někdo snažil zabít. On sám prohlašuje, že pouze uklouzl v koupelně. Jeho pobyt v hotelu i jeho následnou smrt však provází celá řada podivných manévrů a situací.
Od chvíle, co se během chladného odpoledne 2. ledna 1935 v americkém hotelu President v Kansas City ubytoval mladý muž, který se představil jako Roland T. Owen z Los Angeles, bylo jasné, že s novým hostem není něco v pořádku. Nemá u sebe žádné zavazadlo, vše potřebné si přináší v kapse a hned při příchodu do hotelu požaduje pokoj, jehož okna nesměřují do ulice. Po celou dobu svého pobytu ani jednou neroztáhne závěsy, pokoj je vždy osvětlený pouze tlumeným světlem jedné lampičky u postele. Když později téhož dne do pokoje vstoupí pokojská Mary Sopticová, aby v něm uklidila, Owen se zdá velmi vyděšený. Po jejím příchodu pokoj spěšně opouští, přičemž však klade ženě na srdce, aby v žádném případě nezavírala dveře v jeho pokoji. Údajně jej má navštívit přítel. Kolem 4 hodiny odpoledne do pokoje číslo 1046 Mary Sopticová přináší čisté ručníky, host je zpět na pokoji a vypadá rozrušeně. Ještě než se pokojská dá na ústup, aby Owena nerušila, všimne si vzkazu na stole. „Done, já se vrátím za 15 minut. Počkej.“ Čeho se muž tolik bál? A kdo byl jeho tajemný host?
Nerušit!
Zvláštní dění v pokoji číslo 1046 pokračuje i následujícího dne. Ráno 3. ledna je pokoj zamčený zvenčí, pokojská Mary Sopticová tedy použije vlastní klíč a vstoupí dovnitř, aby v pokoji uklidila. Ke svému překvapení najde Owena uvnitř. Po telefonu hovoří s jistým Donem. Odpoledne toho dne se z pokoje ozývá hlasitý rozhovor dvou mužů a pozdě v noci, kolem jedné hodiny, hosté z okolních pokojů si zaměstnancům hotelu stěžují na hlasitou hádku. Slyšet je prý mužský a ženský hlas a je možné, že jde o více než dvě osoby. Následujícího rána si operátor na recepci všimne, že telefon v pokoji 1046 je vyvěšený, posílá proto poslíčka, aby hosta požádal, ať sluchátko řádně zavěsí. Jenže dveře jsou zamčené a host na výzvu nijak nereaguje. O něco později se poslíček vrací s klíčem, Owen leží nahý na pokoji a nereaguje. Zdá se, že má za sebou možná jen celkem divokou noc, a tak zaměstnanec hotelu pouze zavěsí sluchátko telefonu a v tichosti se vyplíží z pokoje. Jenže o hodinu později už je vyvěšené znovu. A tentokrát poslíček po vstupu do místnosti spatřuje scénu jako z hororu! Co se tu v uplynulé hodině jen mohlo odehrát?
Uklouzl jsem
Host leží na zemi v hrozivém stavu, je naprosto zřejmé, že jej někdo dlouho mučil. Všude je krev, dokonce i na stěnách a na posteli. Muž byl zjevně svázán na krku, kolem zápěstí a kotníků. Má zlomenou lebku a četná bodná zranění včetně propíchnuté plíce. Podle lékaře jde o zranění stará šest až sedm hodin, sám Owen ovšem tvrdí, že jen uklouzl v koupelně. Poté muž upadá do kómatu a následně umírá. Stáří zranění by zhruba odpovídalo době, kdy hosté z okolních pokojů zaslechli hádku a možný souboj. Jak je ale možné, že si poslíček, který toho rána v pokoji byl, ničeho zvláštního nevšiml? A proč sama oběť mlžila o tom, co se mu vlastně stalo? Aby nezodpovězených otázek nebylo málo, policie navíc zjišťuje, že jméno, které muž na začátku svého pobytu uvedl, je falešné. Žádný Roland T. Owen z Los Angeles neexistuje. Vyšetřovatelé tedy musejí vypátrat nejen jméno vrahů, ale i samotné oběti! Je možné, že se mladík před kýmsi snažil marně skrývat?
S láskou
Neméně podivné okolnosti obklopují také pohřeb neznámé oběti. Pohřební službě totiž za pohřeb zaplatila neznámá třetí strana, anonymní dárce také v den pohřbu posílá kytici růží s nápisem: „Navždy s láskou. Louise“. Kdo jsou Lousie a Don? A co mohou vědět o vraždě hotelového hosta? Až rok po této události se policii ozve rodina zavražděného, která na jeho podobiznu narazí v novinách. Neznámá oběť brutálního činu je konečně identifikována jako Artemus Ogletree. Ten jako teprve sedmnáctiletý mladíky odchází z domova v Birminghamu v Alabamě v dubnu 1934. Mladíka poznala také jeho sestra Eleanor. Mladík měl v plánu hodně cestovat, proto by nemělo být překvapivé, že rodině skutečně chodily pohlednice a dopisy z různých koutů Ameriky i Evropy. Jenže matka má už tehdy pochybnosti o tom, že dopisy posílá její syn Artemus, jsou totiž psány odlišným rukopisem. Kdo tedy dopisy psal? A do čeho se mladík zapletl, že ho to nakonec stálo život? Jeho vražda zůstává dodnes jedním z nejpodivnějších neobjasněných případů.
Facebook
Twitter
RSS