Mezi velmoži to vře. Už několik let jim totiž vládne žena. Dnes ji známe jako Libuši. Kněžna nechce riskovat případnou vzpouru, vladykům proto vyjde vstříc a vdá se. Bere si Přemysla Oráče, s nímž zakládá nejstarší českou vládnoucí dynastii. Je možné, že ona ani její muž ale ve skutečnosti Češi vůbec nebyli?
Ve tváři praotce Čecha se nepohne ani sval. Vůdce národa, který nedávno dorazil na naše území, je mrtvý. V čele kmene by ho měl nahradit bratr Lech, který to ale odmítne a místo sebe velmožům doporučí jistého Kroka (asi 7. století). Ten nabídku stát se novým vladařem přijme a chopí se moci.
„Byl to muž za svého věku naprosto dokonalý, bohatý statky pozemskými a v svých úsudcích rozvážný a důmyslný,“ charakterizuje ho kronikář Kosmas (asi 1045–1125). Kromě toho, že jde o soudce, jenž má vlastní hrad a tři dcery, včetně Libuše, toho o něm mnoho nevíme.
Z výpovědí kronikářů ovšem vyplývá, že nejde o nikoho z nově dorazivšího kmene, ale o předáka rodu, který naši domovinu obýval dávno předtím…
Mohlo jít o Germána?
Před soudce Kroka, který v rukách třímá Čechovu hůl a na hlavě má nasazenou jeho čapku, předstupují vladykové. Novým centrem rodícího se státu, se za jeho vlády stává hradiště, nacházející se kdesi u vsi Zbečno ve středních Čechách. Soudcovo netradiční jméno vede na začátku 20. století českobudějovického učitele Karla Kramáře ml. k neotřelé teorii. Krok měl být podle něj Germán!
Ve starých letopisech je totiž možné narazit na podobné jméno – Crocus (asi 260–306), jež patřilo náčelníkovi germánského kmene Alamanů. „Kramář z toho vyvodil, že Kosmou uváděný Krok mohl být také Alaman,“ píše publicista Jan Bauer (*1945). Moc pravděpodobné to není.
Kmen totiž obýval oblasti dnešního jihozápadního Německa.
Poklad jako vodítko
Chudý nádeník je jako ve snách. 12. června roku 1771 nachází severně od vísky Podmokly na Rokycansku obří zlatý poklad. Na nalezených mincích jsou vyražena jména dávných keltských vládců. Vyskytuje se mezi nimi i jistý Crocco. Právě tak přitom Kosmas o soudci píše v originále své kroniky. Počeštělá verze Krok je až výrazně pozdějšího data.
To platí i pro Libuši, jíž mají současníci říkat Lubossa. Objev pokladu u Podmokel není zas až tak šokující. Nedaleko se totiž nacházelo bohaté keltské oppidum. Podle některých historiků by mohlo jít o Krokovo bájné sídlo.
Leží totiž asi 15 kilometrů od Zbečna, tedy v místech, kam soudcův hrad umístil i Kosmas.
Další indicie
Čechova hůl a čapka má nového majitele, respektive majitelku. Po Krokově smrti se jí stává soudcova dcera Libuše. „Pátý měsíc po smrti Krokově sešli se starší, aby sobě pána a správce zvolili,“ uvádí kronikář Václav Hájek z Libočan (†1553). Jejich volba nakonec padne na Libuši. Podle nenápadné zmínky v Kosmově kronice se tak stalo poté, co byl Krok usmrcen. „Stopa opět vede ke Keltům.
Ti měli údajně ve starším období tradici svého stařešinu rituálně usmrtit předtím, než byl nahrazen svým nástupcem,“ upozorňuje publicistka Nataša Slánská. Pokud takový osud potkal Crocca, muselo jít o keltského vůdce. Slované tento krutý rituál neznali. V Libušině krvi tak možná kolovala krev dávných Bójů. Ani její manžel Přemysl Oráč ovšem nebyl podle všeho Čech.
Pocházel totiž ze Stadic, které tehdy ovládal kmen Lemuzanů.
Facebook
Twitter
RSS