Špióni pro přenos informací používají různé technologie. Užívání běžných komunikačních zařízení nese svá rizika. Komunikace může být zachycena a agent odhalen. Tajné služby proto vynalezly bezpečné způsoby, jak se svými agenty spojit. Jedním z nich jsou rádiové stanice, které vysílají zakódované zprávy. Může tyto špionážní stanice poslouchat kdokoli s krátkovlnným rádiem?
Představte si, že jste amatérský rádiový nadšenec a ladíte různé rádiové stanice. Náhle narazíte na takovou, která vás uvítá úryvkem neobvyklé hudby. Místo moderátora vede vysílání dětský, či děsivý robotický hlas, který opakuje řadu čísel. Po vyřknutí číselné řady, stanice ztichne. Existuje něco takového? Dle teorie tzv. tajemných číselných stanic („numbers stations“) tajné služby užívají rádiové vysílání k odesílání jednosměrné šifrované komunikace špiónům. Některé zakódované zprávy zní i jako pouhý šum. Špionážní přenosy spadají mimo rádiová pásma AM, FM a zůstávají proto většinou bez povšimnutí.
Špionážní komunikace přístupná veřejnosti?
Proč by tajné služby užívaly technologicky zastaralé krátkovlnné vysílání? Krátkovlnné rádiové signály lze zachytit z velké vzdálenosti a k jejich odposlechu není vyžadováno speciální vybavení. Není možné zjistit, kdo stanici poslouchá. Rovněž je velmi obtížné, odhalit polohu rozhlasové věže. Použití krátkovlnného vysílání v oblasti špionáže tak dává smysl. U vyspělejších technologií může kdokoli, kdo získá přístup k počítači špióna, agenta odhalit pouhým zjištěním nainstalovaných komunikačních aplikací. Rádiové vysílání je naopak přístupné veřejnosti a může ho poslouchat kdokoli.
Připustily vlády existenci stanic?
Kdo je odesílatelem kódovaných zpráv? Vlády již používání číselných stanic přiznaly. V roce 1998 je vydána série CD s názvem „The Conet Project“, která obsahuje nahrávky číselných stanic po celém světě. Jeden z tehdejších mluvčích vlády Spojeného království prohlásí: „Tyto číselné stanice jsou přesně to, co si myslíte. Lidé by jimi neměli být mystifikováni. Nejsou však, řekněme, pro veřejnou spotřebu“. Zajímavý trend je pozorován roku 1991. Během pokusu o vojenský puč v Sovětském svazu řada číselných stanic v zemi opakovaně vysílá číslo pět. O původu i účelu mnohých číselných stanic se však spekuluje. Například o ruské stanici UVB-76 (tzv. „Bzučák“), která vysílá více než 30 let bzučivý šum. „Bzučák“ náhodně objevil Estonec Andrus Aaslaid. Ten stanici následně zpřístupnil na internetu.
Lze zakódované zprávy rozluštit?
Agenti mají tzv. jednorázový blok – listy papíru, které jsou celé popsány čísly. Tato čísla se používají k dekódování zpráv číselných stanic. Každá strana bloku užívá jinou metodu šifrování. Každý způsob šifrování je použit pouze jednou. Tím je eliminováno riziko dekódování zpráv. Většina číselných stanic navíc vysílá náhodně, z tohoto důvodu je obtížné zprávy už jen zachytit. Je i tak možné šifry detekovat? V roce 1995 USA rozluštily kubánské komunikační kódy. Kuba ovšem užívala k dešifrování počítačový program namísto jednorázového papírového systému. Dodnes nelze s jistotou určit, kdo za číselnými stanicemi stojí. Mohly by výhody rádiové komunikace vedle vlád využívat také zločinecké organizace, například pro obchod s drogami?
Facebook
Twitter
RSS