Učenec a historik Cotton Mather si s nesmírným zájmem prohlíží obří kosti a zuby, které se našly nedaleko amerického Albany. Záhadné ostatky jsou objeveny roku 1705. „Jde o pozůstatky bájných Nefilů,“ prohlašuje Mather sebevědomě po jejich prozkoumání. Je to pravda a kdo vlastně Nefilové měli být?
Ve Starém zákoně se to hemží kouzly, zázraky, nadpřirozenými jevy i podivnými bytostmi. Těmi nejtajuplnějšími tvory, kteří jsou zde zmínění, jsou bezesporu Nefilové. V Bibli totiž o nich existují jen dvě nedlouhé zmínky. Přesto dodnes nedají lidem spát. „Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikali na zemi Nefilové,“ dočítáme se v knize Genesis.
Podle Starého zákona tak má pravděpodobně jít o potomky padlých andělů. Je to možné? Nefilové byli prý díky svému původu vysocí a nesmírně silní.
Mohli tak stát u vzniku obřích megalitických staveb, jak někteří tvrdí?
Pyramidy a Stonehenge
Kousek od delty Nilu vzniká dechberoucí stavba. Jde o nejstarší pyramidu světa. Podle panovníka, který si ji nechá postavit, se jí dnes říká Džoserova. Jejím architektem je záhadný Imhotep (27. stol. př. n. l.). Jak se Egypťanům podaří postavit 62 metrů vysokou hrobku, na jejíž vznik je třeba 330 tisíc metrů krychlových kamene, tehdejšími primitivními nástroji zůstává dodnes záhadou.
Podle některých mohli být ve skutečnosti Imhotep a jeho dělníci Nefilové. Architekt totiž údajně zná „knihu sepsanou bohem, darovanou lidstvu z nebe“ a vyslouží si titul „muž z kosmu“.
Svoji neuvěřitelnou sílu údajně Nefilové použijí také při budování kamenných řad u Carnacu nebo Stonehenge.
Jsou příčinou potopy?
Z nebe se snášejí provazce deště. Vody rychle přibývá a překrývá zem. „Ten den vytryskly všechny prameny veliké propasti a nebeské průduchy se otevřely,“ je uvedeno v Genesis. Průtrž mračen údajně trvá 40 dní a 40 nocí. Jde o potopu světa. „Jednou z příčin božího trestu byli zřejmě i Nefilové,“ domnívá se záhadolog Pavel Mat.
„Ve verši Genesis 6.4 je popisován vznik Nefilů na zemi a hned v následujících verších Hospodin seznává, že se děje něco zlého,“ vysvětluje. Bůh se tedy podle všeho i kvůli záhadným bytostem rozhodne smést z povrchu zemského vše živé s výjimkou Noema a páru od každého zvířete.
Nefilové mezi zachráněnými nemají být.
Obři z Moábu
Voda pomalu ale jistě opadá a archa konečně přistává na pevné zemi. Ačkoli Nefilové nemají pohromu přežít, části z nich se to prý podaří. Později totiž na ně po útěku z Egypta narazí Mojžíšovi zvědové. „Viděli jsme tam i Nefily, mezi něž patří synové Anakovi. Připadali jsme si proti nim jako kobylky,“ říkají svému vůdci. Právě druhá zmínka v Bibli zřejmě nabízí vysvětlení.
Podle všeho nešlo o syny padlých andělů, ani o potomky mimozemšťanů, ale o členy kmene, který obýval oblast nedaleko dnešního Izraele. Ze Starého zákona plyne, že žil v Moábu v dnešním Jordánsku. K mylnému výkladu došlo pravděpodobně proto, že slovo Nefil znamená v hebrejštině „padlý z nebe“. Ve skutečnosti je ale aramejského původu a překládá se jako obr.
Obyvatelům Moábu se takto začalo říkat jednoduše proto, že byli dost vysocí. Že se po zemi zřejmě nikdy neprocházeli synové padlých andělů, se přesvědčí i Cotton Mather (1663–1728).
Z jeho nálezu se totiž vyklube kostra mastodonta.
Facebook
Twitter
RSS