Začátek října přinesl příchod babího léta. S ním přišla i invaze migrujícího hmyzu do našich domácností.
Invazní slunéčka východní, zlatoočky, různé druhy ploštic i mouchy se za teplého slunečného počasí přesunuly ze žloutnoucí a opadávající vegetace do bezpečných zimních úkrytů – do štěrbin a dutin, kde budou mít přes zimu sucho a kde nehrozí mráz. A takovými úkryty jsou také naše domy.
Zejména slunéčko východní, druh původně pocházející z Číny a okolí, je známo tímto chováním. Je hodně synantropní, což znamená vázané na prostředí pozměněné a obývané člověkem.
Zatímco ve volné přírodě můžeme ještě stále nalézt dost klasických slunéček sedmitečných a jiných původních druhů, ve městech a v zahradách na venkově převládá tento cizí druh. „To by tolik nevadilo, vždyť slunéčka východní skutečně pomáhají proti škůdcům ovocných stromů a jiných plodin, jak se to od nich očekávalo, když se v osmdesátých letech minulého století v Evropě vysazovala.
Lidem ale vadí, že jim na podzim slunéčka lezou po stovkách do bytů,“ říká entomolog Oldřich Nedvěd z Biologického centra Akademie věd ČR a Jihočeské univerzity.
Mšice, cukr a spát
Na jaře a v létě slunéčka žerou mšice a jiný nepříjemný hmyz. Na začátku podzimu si ještě doplní tukové zásoby cukrem ze sladkého ovoce a pak již jsou připravena se skrýt na mnoho měsíců.
Potřebují k tomu nejprve signál, že rok již pokročil k podzimu. To vnímají, když se den zkrátí kolem rovnodennosti na 12 hodin či noc prodlouží na 12 hodin – hmyz často měří spíše délku noci. Umělé osvětlení slunéčka na rozdíl od jiných organismů neošálí.
Pak potřebují několik dní nebo nocí chladných, což podpoří vnímání podzimu. Samotné nízké teploty obvyklé začátkem září je také nezblbnou. Až když přijde babí léto, mohou slunéčka vyletět a hledat zimní úkryt. K letu potřebují teplotu nad 15, ale raději nad 20 stupňů, sluneční svit a bezvětří. Tyto podmínky nastaly začátkem října 2022.
Městská slunéčka
Slunéčka a jiný výše jmenovaný hmyz pak kolem poledne vylétá na nápadné objekty v krajině, které jim zřejmě připomínají skály na kopcích. Tam v přirozených podmínkách dříve nalézala suché štěrbiny, kde nehrozily houbové choroby a které nepromrzaly hluboko pod nulu.
V kulturní krajině jim to nahrazují budovy, zejména ty vysoké, které jsou vidět z daleka. Ty na kraji vsi, které jsou vidět ze sadů a polí, ty bílé či světlé, které kontrastují s tmavými poli a lesy. Tam hmyz přistane na jižní či západní zdi a hledá štěrbinu. Tou může být i naše otevřené okno.
„Proto při babím létě zavírají okna všichni ti, kdo nechtějí sdílet svůj pokoj během následujícího podzimu a zimy se stovkami hmyzu. A to nechcete,“ dodává Oldřich Nedvěd.
Facebook
Twitter
RSS