V 50. letech, v době, kdy v Československu probíhalo pronásledování biskupů, kněžích a dalších duchovních, se odehrál zázrak, který později uznal i papež Jan Pavel II. (1920–2005).
V Želivském klášteře se měl ze smrtelné a nevyléčitelné diagnózy záhadně vzpamatovat kněz Jiří Maria Veselý (1908–2004). Skutečně šlo o zázrak?
Oboustranný zápal plic, otrava krve, nádory. To vše jsou diagnózy, které si musí v posledních měsících otec Jiří Maria Veselý vyslechnout. ,,Tak za dvě hodiny můžeš být mrtvý,“ zní z úst místního lékaře. Veselý ale mezi živými zůstává.
A to bezmála dalších 50 let. Jeho náhlé vyléčení v době, kdy nuceně pobývá v Želivském klášteře, nemá logického vysvětlení. Pomohl mu někdo shůry?

Profesorem i majorem v Itálii
Jiří Maria Veselý přichází na svět do silně věřící rodiny. Poté, co se rozhodne přejít k řádu dominikánů, je za účelem studia vyslán do italského Říma.
Zde se stane svědkem přenášení ostatků dominikána a řeholníka Hyacintha Marii Cormiera (1832–1916), jehož rakev dokonce nese. To v něm probouzí nepopsatelné pocity blaženosti.
Veselý se do Itálie ještě vrátí, a to jako profesor slavistiky v Miláně. Za 2. světové války úzce spolupracuje s italskými partyzány, po roce 1945 se jako major vrací do Československa.
Blížící se komunistický režim ale duchovním nepřeje a Veselého, coby převora kláštera u kostela sv. Jiljí v Praze internují do kláštera v Želivi. Zhruba 400 režimu nepohodlných kněží tu vykonává náročné manuální práce. Pro Veselého se pobyt v klášteře na Pelhřimovsku stává téměř fatálním.

Na pokraji smrti
V Želivě se Veselému velmi přitíží. Nejdříve prodělá oboustranný zápal plic s otravou krve, díky čemuž už vykonává méně náročné práce. Poté ale přichází další zdravotní problémy a podmínky pro léčbu v klášteře jsou hrozivé.
Vzniklý vřed je mu léčen injekcemi s jehlami, které nejsou sterilní a po celém těle se mu začnou objevovat nádory. Místní lékař tak obrousí nůž o kámen, nažhaví jej nad plamenem svíčky a začne se zákrokem.
Není divu, že se duchovní Veselého před operací ptají, ke komu se za něj mají modlit. Odvětí, že k Hyacinthu M. Cormierovi. Na smrt nemocný pacient je ovšem po pár dnech zdráv.

Zpráva o této události se dostává až do samotného Vatikánu a v Římě probíhá soudní přelíčení. Přítomný lékař, který Veselého operoval, tvrdí, že už ho „považoval za odsouzeného k smrti“. Ani další lékaři ze speciální komise nedokážou náhlé vyléčení vysvětlit.
Po doporučení teology nakonec papež Jan Pavel II. roku 1993 prohlašuje, že se jedná o zázrak. Stálo snad za tím vším pomodlení k zesnulému Hyacinthu M. Cormierovi?