Venuše. Druhá planeta sluneční soustavy pojmenovaná po římské bohyně lásky a krásy. V mnohém je podobná Zemi, což je jeden z důvodů, proč se často spekuluje o tom, že právě tam se vyskytoval nebo možná i stále vyskytuje život. Čeká v atmosféře téhle nehostinné planety největší vesmírný objev všech dob?
V prostorách Astronomického ústavu University of Cambridge právě skupina badatelů diskutuje nad rozbory snímků, které jim poslal obří havajský teleskop Jamese Clerka Maxwella. Vedoucí týmu profesorka Jane Greaves předkládá hypotézu, kterou učinila po pečlivém prostudování zaslaných záběrů a v celém týmu je cítit znatelné vzrušení. „Když jsme uviděli náznak přítomnosti fosfanu ve spektru Venuše, byl to pro nás šok,“ říká později Greavesová médiím. Jenže vědecká práce je teprve na samotném začátku. Probíhají výpočty a hloubkové analýzy pořízených dat. Záhy je zřejmé, že bude potřeba objev ověřit. K tomu poslouží snímky z radioteleskopové soustavy ALMA, která se nachází v severním Chile. Když i toto pozorování nález potvrdí, je jasné, že je čas vše představit veřejnosti. Na co ale vlastně vědci z Cambridge přišli?
Zásadní nález
Základní informace je prostá: S pomocí nejmodernějších pozorovacích zařízení byly v atmosféře planety Venuše nalezeny molekuly fosfanu (plyn složený z vodíku a fosforu – pozn. red.). Fosfan je přitom látka, která u nás vzniká ve větším množství pouze průmyslově nebo činností mikroorganismů žijících v prostředí bez kyslíku. Podle badatelů se fosfan v oblacích Venuše vyskytuje jen v malých koncentracích. Přesto však jde o množství, které téměř jistě nemůže pocházet z přirozených nebiologických procesů. Jinými slovy: Vědci vyloučili, že by šlo o plyn pocházející ze slunečního záření, z minerálů vyzdvižených prouděním vzduchu, z vulkanické činnosti nebo z blesků. Cokoliv z toho by dokázalo do oblak dodat sotva desetitisícinu pozorovaného množství.
Čekali pravý opak
Pozornost badatelů se tak obrátila k tomu, jakým způsobem vzniká fosfan na Zemi. Když pomineme průmyslovou výrobu, zbývají jen bakterie, které tento plyn produkují. Podle výzkumníků by pozemské organismy zvládly bez sebemenších problémů vyprodukovat i výrazně více fosfanu, než kolik ho bylo nalezeno v oblacích Venuše. Přítomnost jednoduchého života – nějakého organismu, který se patrně bude od toho pozemského lišit, ale který má také schopnost produkovat fosfan – je tak v případě Venuše po tomto objevu poměrně pravděpodobný. Vědce navíc nikdo nemůže podezírat z neprofesionality. Původně byl totiž cíl jejich zkoumání prakticky opačný. „Byl to experiment z čisté zvědavosti. S využitím technologie JCMT jsme chtěli vyloučit extrémní scénáře – například že jsou mraky na Venuši plné živých organismů,“ říká Jane Greaves. Může se nakonec potvrdit i dávná hypotéza, že Venuše byla kdysi plná života?
Impuls pro záhadology
Nový objev je nejen zásadním vědeckým příspěvkem k pátrání po životě za hranicemi naší planety, ale zároveň i vodou na mlýn těm badatelům, kteří věří v některé teze tzv. archeoastronautiky. V rámci ní dochází ke spekulacím, že naši planetu v minulosti navštívily inteligentní mimozemské bytosti či že lidské pokolení dokonce z těchto bytostí pochází. Názory na to, odkud mimozemšťané přišli, se liší. Jedna z hypotéz se však zabývá i Venuší. Současné vědecké poznatky naznačují, že hluboko v minulosti mohla být Venuše opravdu obyvatelnou planetou. „Naše hypotéza říká, že Venuše měla stabilní klima po miliardy let. Je možné, že nějaká globální událost způsobila kompletní změnu jejího klimatu,“ říká americký vědec Michael Way s tím, že podle simulací se na planetě nacházely hluboké oceány a teplota se pohybovala od 20 do 50 stupňů Celsia. Co mohlo z Venuše udělat neobyvatelnou pustinu?
Uprchli k nám?
Teorií o tom, co z Venuše udělalo místo s obrovskými teplotami a kyselinou pršící z nebe, je několik. Nejčastěji se však hovoří o tom, že kvůli působení Jupiteru prostě došlo ke změně dráhy, po které obíhá Venuše kolem Slunce. Mohly však planetu před touto zkázou obývat nějaké inteligentní a možná dokonce velmi vyspělé bytosti? A co když planeta Země byla místem, kam se odebraly, aby unikly definitivnímu zániku? Podle zastánců archeoastronautiky je naše historie plná důkazů, které to mají potvrzovat. Jeskynní malby bytostí připomínající kosmonauty či mimozemšťany, mýty celé řady prastarých národů, stavby vybudované bez znalosti potřebných technologií či archeologické nálezy, které se vymykají dosavadnímu vědeckému poznání. To všechno má prý naznačovat, že na naši planetu v minulosti opravdu přicestovaly bytosti z vesmíru.
Biblické peklo?
Patrně nejslavnějším zastáncem archeoastronautických teorií je švýcarský záhadolog Erich von Däniken (*1935). Právě on v jedné ze svých knih píše o tom, že koncept pekla v Bibli by ve skutečnosti mohl být skutečným popisem planety Venuše, který na Zemi přinesli právě mimozemšťané. Bůh a Satan by pak podle něj mohli být přímo mimozemšťané z této planety, kteří se neshodli na tom, zda by lidem měly být poskytnuty jejich znalosti a informace. Další záhadolog, Američan David Childress pak nachází paralely v mnoha dalších příbězích a mytologiích – Například legenda o Prométheovi, Titánovi, který přinesl člověku oheň, je podle něj jen dalším záznamem o dávnověkých mimozemšťanech a jejich interakci s člověkem. Proč ale řada lidí věří, že na Venuši přežívají mimozemské bytosti dodnes?
Venušan v Americe?
I bez propojování s odvážnými teoriemi je Venuše až pozoruhodně často zmiňována v historických pramenech a v mytologiích nejrůznějších národů – Sumerové, Féničané, Egypťané, Řekové a Římané i pohanští Germáni. Pro ty všechny byla Venuše mnohem víc než jen zářivou hvězdou na večerní obloze. Že jde o planetu, na které nejspíš může být život, se ostatně věřilo až do poloviny 20. století. S prvním moderními průzkumy přišlo poznání, že tam panují doslova smrtící podmínky a zájem vědců opadl. Nikoliv však záhadologů. I v posledních desetiletích se čas od času objevily zprávy o tom, že tam možná stále něco žije. Na konci 50. let prý americká vláda komunikovala s mužem jménem Valiant Thor, který tvrdil, že z Venuše pochází. Důkazy dokládající pravdivost jeho příběhu však dodnes chybí a v souvislosti s životem na Venuši už se v posledních letech zmiňuje pouze hustá oblačnost v atmosféře. Jsme jen krůček, abychom alespoň tam objevili nějaké životní formy?
Závod začíná
Ať už je to s Venuší jakkoliv, je zřejmé, že se po tomto přelomovém objevu dostane znovu do hledáčku vědců i vesmírných agentur. Ostatně americký Národní úřad pro letectví a vesmír NASA už oznámil, že zvažuje vyslání robotické sondy, jejímž hlavním cílem bude právě zjištění, zda na Venuši skutečně existuje život. A nebude jediný. Podobný záměr potvrzuje i ruská agentura Roskosmos. Ta nedávno dokonce ustoupila od společného rusko-amerického projektu výstavby stanice, která má za několik let zamířit právě k Venuši. „Bylo rozhodnuto, že plánovaná mise Veněra-D, zahrnující orbitální i přistávací modul, bude realizována jako nezávislý národní projekt bez široké mezinárodní spolupráce,“ uvádí se v citaci vyjádření zveřejněného na webu Roskosmosu. Rýsuje se nám tu nový závod o to, kdo učiní jeden z největších vesmírných objevů všech dob?
Facebook
Twitter
RSS