Hustým lesem Ballyboley se nesou kroky a štěkot. Manželé Breenovi v něm venčí své psy. Cesta je přitom zavede až k ponurému místu plnému mrtvých trouchnivějících stromů. A co hůř, za jedním z nich údajně cosi spatří.

Hvozdem se mají potulovat přízraky, nemrtví kněží i podivná monstra. Na co zde Breenovi narazili?   

Dvojici turistů přebíhá mráz po zádech. V roce 1997 se vydají do Ballybolejského lesa, který se nachází asi 30 kilometrů severně od Belfastu. „Ve venkovské divočině u městečka Larne v Severním Irsku se nachází poklidný idylický les,“ stojí v bedekrech.

Realita je nicméně jiná, o čemž se přesvědčí i dvojice výletníků. Tu vyděsí pronikavý ženský křik a sténání jako v agónii. Pár se proto dá na útěk. Zvuk se k němu ale stále blíží. Utichne teprve tehdy, až když stane před stromem, jehož kmen je pokrytý krví.

Ta po chvíli zničehonic zmizí. Dvojici prý navíc zdálky sleduje čtveřice podivných postav. Hvozd má být totiž prokletý a už od 15. století se v něm ztrácejí lidé a dějí prazvláštní věci.

Brány do jiných světů?

Kolem zapáleného ohniště sedí několik středoškolských studentů. V roce 2005 se vydají na túru, během níž se navečer utáboří v Ballybolejském lese. „Při přípravě horké čokolády si někdo všiml pohybu za ohništěm,“ vzpomíná jeden z účastníků výletu.

Když se mladíci zadívají do tmy, spatří čtyři osoby s kápí na hlavě. Právě ty se ve hvozdu zjevují nejčastěji. Má jít o druidy, kteří se zapálenými pochodněmi míří k prastarému oltáři, u něhož provádějí temné rituály.

Podle některých nemohou najít klid, protože zde konali i lidské oběti. „Existují ale i staré keltské příběhy, podle nichž druidové místo používali k otevírání bran do jiných světů,“ uvádí záhadolog Brent Swancer (*1973).

Osrstěný obr

Psi se naježí a začnou vrčet. Za jedním z mrtvých stromů před nimi se cosi krčí. Manžel Caroline Breenové udělá několik kroků vpřed, aby zjistil, co to je.

„Nejprve jsme si mysleli, že je to člověk, ale když zvedl hlavu, bylo jasné, že není,“ vzpomíná žena.

Stvoření je přes dva metry vysoké, je celé osrstěné a chodí po dvou nohách. Podle některých kryptozoologů narazil manželský pár při procházce lesem na gruagacha, bytost podobnou či dokonce totožnou s yettim či americkým bigfootem.

Jiní mají za to, že jde o zplozence pekla, jehož vyvolali druidové. Buď jak buď monstrum na Breenovi naštěstí nezaútočí a ztratí se rychle mezi stromy.

Závratě a mdloby

Mladé ženě, jež prochází skrz Ballyboley, se z nosu zničehonic spustí krev. V lese nejde o nic výjimečného.

Nejenže zde mají přebývat keltští kněží, gruagach a bludičky, které se snaží svést návštěvníky do bažin, lidé zde navíc často zažívají velmi zvláštní stavy. „Hojné jsou pocity ochromení nebo dezorientace.

Doprovázené jsou fyzickými příznaky, jako jsou bolesti hlavy, krácení z nosu, nevolnost, závratě a mdloby,“ vyjmenovává Swancer. Právě to by mohlo naznačovat, co za záhadou stojí.

Podle vědců je pravděpodobné, že z místních močálů unikají jedovaté či halucinogenní výpary, jež ovlivňují lidskou mysl. Minimálně druidský oltář je ovšem skutečný a v minulosti byl svědkem keltských rituálů.