Neobyčejně pokročilá východočínská civilizace, která překvapovala svou vyspělostí, v době svého naprostého vrcholu náhle zanikla. Archeologové si nad nepochopitelným zmizením kultury Liang-čou dlouho lámali hlavu, nyní ale věří, že se jim podařilo najít odpovědi. Může za vše přílišný déšť?
Někdy kolem roku 3300 př. n. l. se ve východočínské provincii Če-ťiang kolem delty nejdelší řeky Asie Jang-c’-ťiang začíná formovat jedno z nejstarších osídlení, které by mohl být považováno za státní společnost. Pozůstatky této pravěké civilizace byly v roce 1936 a dnes se o kultuře Liang-čou hovoří jako o jednom ze ztracených divů neolitu.
Šlo totiž o neobyčejně vyspělou společnost, která v mnohém předčila všechny ostatní. Lidé této kultury uměli stavět důmyslné vodní stavby umožňující budování kanálů, přehrad a nádrží, které udržovaly úrodu zavlažovanou po celý rok.
Zejména město Liang-čou, podle kterého je kultura také pojmenována, představovalo vrchol jejích úspěchů. Společnost vzkvétala dalších tisíc let a pak, v době svého největšího rozmachu, ve svých nejlepších letech, náhle zmizela.
Lidé opustili svá moderní města budovaná předchozí stovky let a odešli neznámo kam. Co způsobilo pád kultury Liang-čou? A jaký byl osud jejího lidu?
Zázrak doby kamenné
Dochované stopy kultury Liang-čou jsou svědectvím toho, čeho byla tato jedinečná neolitická společnost v závěrečných úsecích doby kamenné schopna. Archeologické ruiny města Liang-čou vyprávějí o výrazném společenském, kulturním a technologickém pokroku tohoto období, zejména v oblasti zemědělství a akvakultury.
Pro důmyslné architektonické prvky včetně propracovaného vodního systému, který umožňoval stavbu kanálů, přehrad a vodních nádrží, někteří archeologové označují město Liang-čou za neolitické Benátky Východu. Vědci po prozkoumání objevených ruin města jednoduše nešetří chválou na vyspělost kultury, která jej postavila.
Jenže před 4300 lety se stalo něco, co pozorujeme i u jiných civilizací, které zdánlivě předběhly svou dobu někdy až o stovky let. Náhlý konec. Kultura Liang-čou se zhroutila a město bylo opuštěno. Stalo se snad něco, před čím lid Liang-čou nedokázala ochránit ani jeho neobyčejné dovednosti a inteligence?
O tom, co přesně se stalo příčinou této události, se archeologové dlouhá léta přou, přičemž za nejpravděpodobnější možnost se obecně považuje nějaká povodeň.
Vyhnal je déšť?
Nová studie nyní přichází s poznatky, které dokládají, že teorie o povodni by zřejmě mohla být blízko skutečnosti. Zatím nejnovější hypotéza o zániku říše tvrdí, že lidé v Liang-čou čelili období intenzivních dešťů a záplav tak extrémních, že jim počasí znemožnilo zůstat na místě. Nasvědčují tomu minerály a usazeniny v místech, kde kdysi stával starověký zázrak.
„Masivní monzunové deště pravděpodobně vedly k tak silným záplavám řeky Jang-c‘-ťiang a jejích ramen, že ani důmyslné přehrady a kanály již nedokázaly odolat těmto masám vody, což zničilo město Liang-ču a donutilo lidi k útěku,“ míní geolog Christoph Spötl z univerzity v rakouském Innsbrucku, který se na výzkumu podílel. Vědci se rovněž domnívají, že předchozí případy klimatických změn v oblasti delty řeky Jang-c‘-ťiang mohly ovlivnit i další neolitické kultury, které tuto oblast obývaly před tím, než zde v období suchých a relativně stabilních environmentálních podmínek vyrostla společnost Liang-čou.
Zatímco náhlý pád vyspělé kultury je nyní o něco jasnější, mnohé další otázky zůstávají. Kam se poděli lidé z Liang-čou? Jaké je vůbec tajemství jejich neuvěřitelně pokročilých a na svou dobu nevídaných znalostí? A kolik podobných civilizaci voda největšího asijského toku odnesla?
Facebook
Twitter
RSS