Před deseti lety zakoupí Národní knihovna na aukci v Paříži za 10,4 milionu korun latinsky psaný zlomek Dalimilovy kroniky, o jehož existenci do té doby neměli historici ani tušení.
Senzační nález bohatě ilustrovaného zlomku stále skrývá svá tajemství.
Kdo ji dal přeložit do latiny a proč? A komu byla určena? O tom nezbývá než spekulovat. Nález takzvaného pařížského zlomku z první poloviny 14. století vzbudil před 10 lety značnou pozornost.
Někteří historikové označují nález za objev století nebo největší objev literárního pokladu, vztahujícího se k české historii od dob Františka Palackého (1798–1876).
Dalimilova kronika z počátku 14. století je nejstarší česky psaná veršovaná kronika. Ve své době je český text často přepisován. Dochová se osm úplných rukopisů a pět zlomků. Národní knihovna vlastní tři úplná díla a dva zlomky psané česky.
Známé jsou i dva překlady do němčiny ze 14. a z 15. století, ale o latinském se nevědělo ani náhodou. Podle odborníků je tento překlad doslova bomba! I když se zachoval jen ve zlomku, který odpovídá asi 12 až 15 procentům původního textu.
Dar českých šlechticů?
Sešitek se zachoval v relativně dobrém stavu. Má rozměry 245 x 175 milimetrů, nemá titulní stranu a obsahuje 24 bohatě iluminovaných pergamenových stránek s nádhernými barvami, byť už lehce vybledlými.
Plná polovina dochovaných stran je věnována celostránkovým ilustracím. Ze 106 kapitol Dalimilovy kroniky obsahuje sešitek dvě a z dalších sedmi jen části.
Text a ilustrace k němu se týkají prvního českého knížete Bořivoje, jeho ženy svaté Ludmily, jejich vnuka svatého Václava, knížete Oldřicha nebo knížete Břetislava I. Zdobení stran včetně zlacených iniciál muselo být tehdy velmi nákladné.
Odborníci se proto domnívají, že objednávka musela vyjít z nejvyšších míst. Výpravné zadání latinského překladu si mohl objednat král Jan Lucemburský (1296–1346) nebo jeho syn Karel, pozdější císař Karel IV. (1316–1378).