Nebylo a zase nebude. Půvab vodní hladiny, ve které se fascinujícím způsobem zrcadlí okolní ledovce a je oblíbeným cílem turistů i fotografů, mohou lidé obdivovat jen po omezenou dobu.
Jezero, napájené vodou z tajícího ledovcového masivu, vzniklo nedávno a zvolna zase zaniká. Nikdo ho nemůže zachránit…
Když se řekne Alpy, většině lidí se vybaví mohutné evropské pohoří. Ale hory tohoto jména můžete najít i na druhém konci světa.
Rozkládají se na Jižním ostrově Nového Zélandu a v pohoří jménem Jižní Alpy se nacházejí novozélandské horské vrcholy, přesahující 3000 metrů. Své pojmenování dostanou již v roce 1770 od anglického mořeplavce Jamese Cooka (1728–1779).
Už dříve jsou však hory známé díky popisu nizozemského cestovatele a objevitele Nového Zélandu Abela Tasmana (1603–1659) z roku 1642, kdy je nazve „zemí vysoko povznesenou“.
Okouzlují nejenom svou pohádkovou přírodou s horskými masivy nebo křišťálovou vodou zdejších řek, ale také ledovci a ledovcovými jezery. Hned dvě největší z těchto atrakcí jsou však odsouzeny k zániku a den za dnem pomalu mizí…
Umírající ledovec…
Jedním z nich je Tasmanův ledovec, který je s délkou 23,5 kilometru nejdelší na Novém Zélandu a rozkládá se na ploše 101 km2. Majestátní ledovcový masiv přitom během skoro celého 20. století má konstantní délku o 5 kilometrů delší, než začne své období rychlého tání v 90. letech.
V současné době se zmenšuje každým rokem přibližně o 477 až 822 metrů, což znamená, že jednoho dne zmizí úplně. Voda, která z něj přitom stéká, vytvořila jezero.
To se zvolna formuje už od konce 70. let a svou současnou podobu začne nabírat teprve během prvního desetiletí rychlého odtávání ledovce.
Vznik jednoho z největších jezer v oblasti má přitom ničivé účinky, urychluje totiž ústup samotného ledovce, zpočátku je to například následkem podříznutí ledového útesu na jeho konci, který postupně spadne do vody.
Následkem neustálého zvětšování vodní plochy je nyní s vodami jezera v kontaktu stále větší část ledovce, což na něj má negativní dopad.
…i jezero bez budoucnosti
Do roku 2008 je jezero, pojmenované podle ledovce, dlouhé už celých 7 kilometrů a na šířku má 2 kilometry. To představuje téměř dvojnásobnou rozlohu, než jakou mělo na počátku milénia.
Očekává se, že během příštích 10 či 20 let dosáhne své maximální délky, což bude zhruba 16 kilometrů. I v případě jezera si jeho půvabu mohou užívat lidé jen dočasně. Jakmile zanikne ledovec, vezme za své i tato vodní plocha.
Zatím je oblíbenou turistickou atrakcí, která láká k plavbám po vodní hladině. Právě ta dává jezeru jeho pozoruhodný vzhled. Kousky ledu, padající z ledovce, vydrží ve vodě týdny, zatímco postupně tají.