Na první veřejné záchody bychom mohli už do starého Říma. Ovšem nějaké soukromí se tu rozhodně neřeší. Toalety bývají součástí městských lázní a na dlouhých kamenných lavicích se vyjímá jeden otvor vedle druhého. Ani přepážky je neoddělují!
Možná byste tu byli trochu nejistí, ale ostatní „sedící“ čile konverzují. Mnozí sem chodí navázat kontakty či projednat obchody a na těch lepších, zdobených latrínách, mají dokonce rezervovaná místa.
Po době středověku, kdy se místo pro vykonání potřeby moc neřeší, se veřejné toalety vrací na scénu nejprve ve velkých městech, v různých podnicích či kulturních zařízeních.
A ať už poskytují více či méně soukromí, jedno mají společné – jsou určeny především mužům. Proč? S ženskou účastí na společenských akcích se zkrátka nepočítá. Ženy mají zůstat doma!
Ženy si musí poradit
Čas od času však dámy přeci jen vyrazí někam ven. Co si tedy počít, pokud se jim zachce na záchod? Jistou záchranu představují dlouhé mohutné sukně. Pokud si v nich dřepnou někam do kouta, nikdo vlastně nic nevidí.
Bohatší ženy občas mají vychytávku zvanou urinette neboli „čůrátko“, nádobku tvarem připomínající pánské přirození, do které mohou nenápadně vykonat potřebu pod sukní a poté prostě někam vylít.
Chybějící dámské toalety jsou zkrátka nepříjemným problémem a dodnes se s tím potýkají například v rozvojových zemích. V Indii se ženy kvůli tomu dokonce bojí na veřejnosti jíst nebo pít.
Bezpečí v továrně
Podle legendy se první oddělené toalety objeví roku 1739 na jednom pařížském bálu, jde ale nejspíš o výjimku. Skutečný počátek pánských a dámských záchodů se většinou klade až o století později.
Odpovídá samozřejmě době, kdy se postupně proměňuje role žen ve společnosti. Ženy začínají pracovat v továrnách a právě tady jsou společné toalety brzy trnem v oku.
V Americe si například dělnice často stěžují na to, že jsou na záchodech v práci sexuálně obtěžovány. První zákon, který nařizuje podnikům zaměstnávajícím ženy zřídit pro ně samostatné toalety, začíná platit v roce 1887 v americkém státě Massachusetts.
Postupně se přidávají i další a kolem roku 1920 jsou pánské a dámské záchody už běžnou záležitostí.
Zástěru, nebo klobouk?
V Evropě je vznik oddělených toalet spojen s tzv. viktoriánskou érou (1837–1901) v Anglii.
Na jednu stranu to souvisí s celkovým rozvojem veřejných záchodů (většinou v podzemí) díky vybudování městské kanalizace, na druhou se striktním zákazem obnažování ženského těla na veřejnosti i celkovým trendem rozlišování „mužských a ženských“ oblastí.
V Evropě i Americe se objevují například oddělené čekárny na nádraží, speciální dámské čítárny v knihovnách nebo třeba oddělené prostory v lázních. A to možná již mnohem dříve, než dojde na toalety.
Jistý cestovatel například popisuje v dopise z roku 1786 lázně Healing Springs v americké Jižní Karolíně, kde je bazén rozdělen na dvě části. Tam, kde visí ze stromu zástěry, mohou plavat ženy, prostor označený klobouky je určen mužům.
