Toto ekvádorské souostroví je díky své izolovanosti a vzdálenosti od jihoamerické pevniny domovem mnoha unikátních živočichů.

Studoval je už britský přírodovědec Charles Darwin (1809–1882), který na základě svých zdejších pozorování formuloval svoji proslulou evoluční teorii. S jakými zvířaty se lze setkat jen zde?

Želva sloní

Třída: plazi

Délka: až 1,2 m

Hmotnost: až 300 kg v závislosti na druhu

Počet mláďat: v průměru 2 až 8

Délka života: 150 let

Pouze na Galapágách žijí obrovské želvy sloní, největší suchozemské želvy na světě. Jde o starobylé plazy, kteří se na Zemi objevili už před 220 miliony let. Zažili tedy éru dinosaurů. Od té doby se příliš nezměnili.

Typický je pro ně tvrdý tmavý krunýř, bezzubé, ale tvrdé a ostré čelisti, schopné drtit i kosti, a vejcorodost. Snadno se také vyrovnávají s vysokou koncentrací kyseliny mléčné ve svalech, díky čemuž jsou vytrvalé a odolné.

Černý sopečný popel, jež pokrývá Galapágy, je velice výhřevný, což želvám vyhovuje.

Živé konzervy pro námořníky

Žijí až 150 let, ovšem nejstarší samice Harriet (1830–2006) se údajně dožila až 176 let. Jako pětileté mládě ji měl na Galapágách sebrat sám Charles Darwin. Jednotlivé ostrovy kdysi obývalo na 15 poddruhů želvy sloní, čítající přes 250 000 jedinců.

Dnes je to už jen 10 poddruhů v celkovém počtu 12 000 kusů. Vliv na úbytek želví populace měli námořníci, kteří je používali jako živé konzervy při svých plavbách, i nepůvodní živočichové – krysy a prasata.

Leguán mořský

Třída: plazi

Délka: 1–1,5 metru

Hmotnost: až 12 kg

Počet mláďat: 1 až 6

Délka života: průměrně 12 let, mohou žít až 60 let

Galapágy obývají čtyři druhy leguánů, přičemž leguán mořský je jediným z nich, který hledá potravu v moři. Živí se mořskými řasami.

Je schopen ponořit se do hloubky kolem 15 metrů a strávit tam až hodinu, většinou však loví blízko hladiny a jednotlivé ponory nepřekračují 10 minut.

Vzhledem k tomu, že jde o studenokrevného živočicha, musí se pak dlouho vyhřívat na slunci, s tím mu pomáhá černé zbarvení jeho těla, které lépe absorbuje sluneční paprsky.

Loví v moři, ačkoli pod vodou neumí dýchat

Velmi důležitou adaptací pro mořský život je u něj schopnost vyfrknout nosem přebytečnou mořskou sůl ve formě vodního poprašku, kterou zhltl s potravou. Sůl mu proto ulpívá na hlavě.

Pod vodou neumí leguán dýchat, ale zpomalí svoji srdeční činnost, takže si jeho krev déle uchová omezené zásoby kyslíku. Samci jsou oproti samicím dvojnásobně velcí, jsou velmi teritoriální a v době námluv i agresivní. Tehdy se jim na těle objeví červené nebo oranžové skvrny.

Leguán galapážský

Třída: plazi

Délka: 0,9–1,5 metru

Hmotnost: až 11 kg

Počet mláďat: 1 až 6

Délka života: až 69 let

Jeho příbuznými jsou také leguán bledý a leguán růžový, kteří taktéž obývají Galapágy. Tělo leguána galapážského hýří barvami, jeho hlava a končetiny jsou nažloutlé, zatímco zbytek těla má rezavě hnědý až černý nádech.

Tento vejcorodý ještěr je všežravec, ale často se živí ovocem, a především různými druhy kaktusů, jež tvoří až 80 % jeho potravy. Drápy odstraňuje z kaktusů ostré trny, případně kaktusy konzumuje i s nimi.

Pěnkavy jim obírají klíšťata

Leguán galapážský žije v symbióze s galapážskými pěnkavami. V jejich přítomnosti odlepí trup od země a nechává si od nich odstranit klíšťata a jiné parazity z břicha.

Oproti tomu patří mezi přirozené predátory lovící tyto leguány zejména divoké kočky domácí, kozy a prasata. Na mláďata si pak troufnou i jestřábi, volavky nebo hadi, protože do dospělé velikosti dorostou malí leguáni až v 15 letech věku. Na Galapágách dnes žije až 10 000 těchto zvířat.

Lachtan galapážský

Třída: savci

Délka: samci 150 cm, samice 120 cm

Hmotnost: samec 64 kg, samice 28 kg

Počet mláďat: 1

Délka života: 20 let

Jde o nejmenší druh lachtana, který žije pouze na Galapágách a ostrově Isla de la Plata. Většinu času, na rozdíl od jiných druhů lachtanů, tráví na souši. Na moře se vydává jen zhruba do vzdálenosti 15 km od pobřeží. Živí se rybami a měkkýši.

Proto má na jeho klesající populaci velký podíl klimatický jev El Niňo, během něhož je ke břehům Galapág přenášena teplá voda ze západního Pacifiku, což vede k úhynu ryb a živin v oceánu. Kvůli tomu zemře velké množství lachtanů hlady.

Kdo převezme nadvládu nad harémem?

Od května do ledna si dominantní samci tvoří harém čítající až 20 samic, které postupně oplodňují. V důsledku toho dochází na plážích k častým soubojům mezi samci, kteří se snaží převzít nadvládu nad některým z harémů.

Svoji pozici tak dominantní samec zpravidla uhájí jen deset dnů až tři měsíce. Samice rodí většinou jedno mládě, následně zase brzy zabřezne. Kojí ho rok, ale už po týdnu jej na noc zanechává samotné, aby se sama nakrmila. V současnosti žije na Galapágách asi 15 000 těchto lachtanů.

Tučňák galapážský        

Třída: ptáci

Délka: 48 až 53 cm

Hmotnost: 2–2,5 kg

Počet mláďat: 1–2

Délka života: až 20 let

Tučňáci se na severní polokouli nevyskytují, s jedinou výjimkou – tou je právě tučňák galapážský. I když ani on toto pravidlo nepopírá úplně.

Tím, že žije pouze na Galapágách a až 12 hodin denně tráví ve vodě, může se krátkodobě při pobytu v oceánu na severní polokouli dostat. Případně mohu někteří jedinci zahnízdit na vrcholku galapážského ostrova Isabela, který se nachází jen těsně nad rovníkem. Živí se výhradně rybí stravou, především sardinkami a ančovičkami.

Skvěle se přizpůsobili horkému podnebí

Na vysoké teploty, jež na Galapágách panují (až 42 °C), se tito tučňáci adaptovali. Teplo vyzařují z nohou a křídel, které jsou o 7 °C chladnější než jejich trup. Křídla drží na souši od těla, dýchají otevřeným zobákem.

V jeho okolí mají neopeřenou hustě prokrvenou tkáň, která taktéž slouží k termoregulaci. Mají i kratší peří než ostatní tučňáci. Jsou ohroženým druhem, na ostrovech jich žije jen asi 2000 kusů.

Líčí na ně řada predátorů – krabi, hadi, racci, sovy na mláďata, žraloci, kosatky a lachtani v moři. Ohrožuje je i El Niño a člověk.

Káně galapážská

Třída: ptáci

Délka: 45 až 58 cm

Hmotnost: 650–850 g, někteří až 1600 g

Počet mláďat: 1

Délka života: neznámá, odhad 16–25 let

Jde o největšího endemického (to znamená, že nežije nikde jinde na planetě) dravce Galapág, který obývá ostrovy už 300 000 let. Rozpětí jeho křídel dosahuje 120 cm, zatímco největší pták Galapág, albatros galapážský, má rozpětí až 250 cm.

Káně je na vrcholku potravního řetězce ostrovů, nikdo jiný jej neloví. Živí se drobnými hlodavci, ptáky, lávovými ještěrkami, malými leguány a jejich vajíčky, či mláďaty mořských želv. Nepohrdnou ani mršinou. Lidí se nebojí.

Samice rozhodují o lovu i páření

Káňata mají popelavě hnědočerné peří a žluté nohy i zobák. Jsou jedinými dravci na ostrově, kteří loví ve dne, mají vynikající zrak. Dominantnější a větší jsou samice, káňata však netvoří stabilní páry.

Jejich hnízda, která používají opakovaně, dosahují šířky až 1,22 metru. Samice se páří až se 7 samci, následně snese 1 až 3 vejce, chováno je ale jen jedno mládě. Na Galapágách žije asi jen 150 párů káňat. Ač nejsou loveni, v přístupu k potravě jim silně konkurují nepůvodní druhy.

Kormorán galapážský

Třída: ptáci

Délka: 90–100 cm

Hmotnost: 7,5 kg

Počet mláďat: 1

Délka života: 13 let

Tento kormorán ztratil schopnost létat, a tak je vedle tučňáků jediným nelétajícím mořským ptákem. Na Galapágách ztratil díky dostatku potravy a absenci dravců obavy, a tím i potřebu létat. Hrudní svalstvo mu proto atrofovalo.

Je to nejmohutnější druh kormorána, má roztřepené, zanedbaně vypadající černé peří na křídlech i ocasu. Oční duhovka je tyrkysově zbarvená.

Na nohou mají kormoráni široku plovací blánu, proto se jim špatně chodí po pevnině, zato jsou skvělými plavci, vzdalují se až jeden kilometr od pevniny.

Létat neumějí, ale plavci jsou skvělí

Loví ryby, hlavonožce i měkkýše. Na rozdíl od tučňáků veslují nohama, ne křídly. Jejich peří je smáčivé, takže ho po výstupu z vody suší, stojí na břehu s roztaženými péry. Zobák mají na konci opatřený háčkem, aby jim kořist neunikla.

Námluvy probíhají ve vodě, samice poté snese dvě až tři vejce, ale dospěje většinou jen jedno mládě. Na Galapágách lze najít i řadu dalších ptáků, ať už endemických nebo ne.

Patří mezi ně například albatros galapážský, terej modronohý, volavka galapážská, racek lávový a další, také 15 druhů pěnkav.