Slavný Hindenburg byl největším létajícím strojem všech dob. Hned první z řady plánovaných letů přes Atlantik se mu však stal osudným. Pří přistání vzducholoď začne hořet a zřítí se.
Desítky let poté je neznámá příčina havárie předmětem nekonečných debat. Šlo o sabotáž, útok, nebo jen nešťastnou náhodu? Vědci prý konečně znají odpověď.
Měla to být velkolepá událost, která otevře zcela novou éru cestování a leteckého průmyslu. Událost, která za přítomnosti přihlížejících davů a dychtivých fotografů vynese vzducholodím to nejvyšší uznání. Místo toho přichází tragédie, jakou svět ještě nezažil.
Havárie obří vzducholodi pro cestující znamenala náhlý konec éry vzducholodí. Důvěra veřejnosti v tento dopravní prostředek byla drasticky a nenávratně narušena. O to víc, že nikdo nedokáže zjistit, co vlastně za havárií stálo.
Dlouhá desetiletí se spekuluje, že ji možná kdosi způsobil záměrně z politických důvodů. Hovořilo se i o možných přírodních příčinách. Jenže ani jedno z nabízených vysvětlení se nedaří spolehlivě prokázat.
Až v roce 2013 vědci přicházejí s tvrzením, že konečně pochopili skutečnou příčinu havárie. Pochybnosti ovšem přetrvávají.
Hindenburg v plamenech
Dav, který se shromáždil u námořní letecké stanice nedaleko amerického Lakehurstu v New Jersey netrpělivě vzhlíží k nebi a očekává přistání obrovské, 245 metrů dlouhé německé vzducholodi LZ-129 Hindenburg, která před třemi dny vzlétla z německého Frankfurtu.
Jenže historicky první transatlantický let se brzy mění v děsivou podívanou. Podmínky nejsou příznivé a vzducholoď tak nejprve musí chvíli kroužit nad městem.
Když se konečně podaří vše připravit k přistání a Hindenburg se začne přibližovat k zemi, objeví se v zadní části vzducholodi plameny, které rychle postupují a brzy pohltí celou vzducholoď řítící se nekontrolovatelně k zemi. Na místě vzniká obrovský chaos.
„Tohle je nejhorší z nejhorších katastrof na světě!“ hlásí z místa americký reportér Herbert Morrison (1905–1989) „Teď je tu kouř a plameny a rám se řítí k zemi.
Ach, lidé a všichni ti cestující tady křičí.“ Na palubě hořícího Hindenburgu se nachází 97 lidí (36 cestujících a 61 členů posádky), z nich 35 (13 cestujících a 22 členů posádky) a jeden člen pozemního personálu havárii nepřežije. Kdo je za jejich smrt zodpovědný?
Útok proti Německu
Příčina požáru zůstává dlouho neznámá. Ještě desítky let po dramatických událostech se však badatelé pokoušejí této záhadě přijít na kloub. Vyšetřování incidentu dospělo k závěru, že jiskra zapálila unikající vodík.
Jenže už nikdo nedokázal říci, co způsobilo onu jiskru či únik vodíku. Vzhledem k počasí, které na místě panovalo, by v úvahu připadal úder blesku, ten ale nikdo neviděl. Mnozí svědkové navíc uvádějí, že se ze vzducholodi ozývaly výbuchy.
To některé vyšetřovatele vede k přesvědčení, že mohlo dojít k záměrné sabotáži nebo že uvnitř dokonce kdosi odpálil bombu, pravděpodobně za účelem destabilizovat nacistický režim v Německu. Mohlo skutečně jít o politicky motivovaný teroristický čin?
Víme, co se stalo?
Až po dlouhých 76 letech se prý konečně daří najít skutečnou příčinu vzplanutí Hindenburgu.
V roce 2013, přichází tým odborníků z výzkumného ústavu South West Research Institute v San Antoniu v Texasu s vysvětlením, že za vše může statická elektřina a zlomený drát nebo trčící plynový ventil, který by propouštěl vodík do ventilačních šachet.
Vzducholoď prý byla nabitá v důsledku elektrické bouře a když se členové pozemní posádky chopili přistávacích lan, účinně tím vzducholoď „uzemnili“, což způsobilo elektrostatický výboj, který zapálil unikající plyn. Jenže jak došlo k vědci popsanému úniku plynu? Šlo jen o závadu materiálu, nebo nehodě přeci jen někdo pomohl?