V Neapolském zálivu jen kousek od pevniny se nad mořem tyčí dvojice malých skalnatých ostrůvků. Turisté se na ně nedostanou, protože jsou chráněn italskou vládou, která je vlastní. Kromě toho je střeží také smrtící kletba. Ta prý nemilosrdně stihne každého, kdo se tu pokusí usadit.

 

U pobřeží italské Neapole z vody ční dvojice ostrůvků, nebo spíše plochých skal spojených kamenným mostem. Na jednom z nich se nachází chátrající kdysi honosné sídlo, kam je nyní  vstup zakázán.

Lze jen spekulovat, jaký podíl na tomto zákazu nese pověst, že ostrovy chrání smrtící kletba, která má na svědomí už dlouhou řadu životů.

Již starověcí Římané drželi dvojostrov Gailola v posvátné úctě, dokonce na malé ploše menšího z ostrůvků vybudovali chrám bohyně Venuše.

Kouzlu romantické samoty ostrovů v 19. století podlehne také jistý poustevník, kterému místní přezdívali Čaroděj.

Muž se většinu svého času oddává rozjímání a přežívá zejména díky díky štědrosti místních rybářů, kteří mu na ostrov příležitostně přivážejí jídlo.

Poustevníkův klid však po čase naruší místní boháč Norman Douglas se svým úmyslem  nechat na ostrově vybudovat honosné sídlo.

Čaroděj záhy zmizí neznámo kam a z ostrova se stává neobyvatelný kus skály, který přinese brzkou smrt každému majiteli na pohled přitažlivé vily. Může za podezřelá úmrtí kletba Čaroděje, jak se nyní proslýchá?

Vraždy i nehody

Po náhlém odchodu poustevníka se prý na ostrově začínají dít podivné věci. Životy vlastníků se po získání sídla obracejí vzhůru nohama a smrt na sebe nenechává dlouho čekat.

Zřejmě první obětí kletby ostrova Gaiola se stává italský podnikatel Luigi de Negri, který zkrachuje krátce poté, co se na ostrov přestěhuje.

Ve 20. letech minulého století vilu získává švýcarský podnikatel Hans Braun, dlouho se ale z nového sídla neraduje. Brzy je totiž na ostrově nalezen zavražděn a jeho tělo je ukryto zabalené v koberci.

Krátce na to tragicky umírá také Braunova manželka, která se utopí v klidných a čistých vodách zálivu, přestože je zdatnou plavkyní a na moři panují vlídné podmínky.

Vlastnictví ostrova po Braunově smrtí přechází na bohatého Němce Otto Grunbacka, ten vzápětí utrpí smrtelný infarkt.

Tyto nešťastné události ovšem další bohaté Evropany nemohou odradit od toho, aby se o vlastnictví ostrova Gaiola ucházeli. Počet mrtvých se tak stále rozrůstá.

Někteří umírají z přirozených příčin nebo při různých nehodách a jiní jsou brutálně zavražděni. Je to jen shoda náhod, nebo majitelé platí za někdejší vypuzení poustevníka z místa, které si oblíbil?

Příliš mnoho mrtvých

Jako další se na seznam obětí kletby zapisuje obchodník ve farmaceutickém průmyslu Maurice-Yves Sandoz. Krátce po koupi ostrovního sídla se prý zblázní a skončí v psychiatrické léčebně ve Švýcarsku, kde později spáchá sebevraždu.

Ostrov poté kupuje také německý ocelář baron Karl Paul Langheim, který sice nepřijde o život ale „pouze“ o své obrovské jmění. Katastrofální ekonomický krach ho přivede na mizinu nedlouho po získání Gaioly.

Jako další se v řadě nešťastných majitelů ocitá šéf legendární automobilky Fiat Gianni Agnelli, jehož jediný syn spáchá sebevraždu a zanechá Agnelliho impérium bez dědice.

Gianni začne k převzetí společnosti připravovat svého synovce Umberta Agnelliho, ten ale onemocní vzácnou formou rakoviny a ve věku 33 let umírá.

Multimiliardář a ropný magnát Paul Getty ostrov kupuje jen chvíli předtím, než je jeho vnuk unesen. Posledním kupcem, který se pokusil zkrotit Gaiolu, je Gianpasquale Grappone.

Ten zase končí ve vězení pro daňové podvody a ostrov přechází do vlastnictví italského kraje Kampánie.

Za zatím poslední oběti Gaioly je považován manželský pár Franco Ambrosio a Giovanna Sacco. Manželé byli záhadně a brutálně zavražděni ve své vile přímo naproti ostrovu. Znamená to, že si kletba vybírá oběti i nadále?