Věhlasná Tour de France má mnoho podob. Pro někoho jsou to úsměvy a oslavy v cíli, jiným jde o trhání rekordů. Závodu se ale nevyhýbá ani smrt, v průběhu jeho historii zahynou čtyři jezdci.

První ročník datujeme do roku 1903, tehdejší ředitel závodu celému projektu moc nevěří. Sportovci totiž musí ujet šest etap, jejichž celková vzdálenost měří 2 428 kilometrů! Značnou hnací silou je prémie pro vítěze v podobě 3 000 franků.

Nakonec se přihlásí na 60 odvážlivců, část jich ale odstoupí po první etapě, jede se totiž v noci. Do cíle jich nakonec dorazí 21, prvním je Francouz italského původu Maurice Garin (1871–1957). Žlutý trikot, jenž přísluší lídrovi závodu, byste ale hledali marně.

Garin má kolem paže omotanou zelenou pásku. Napřesrok se snaží triumf obhájit, podaří se mu to, ale ovace vydrží jen čtyři měsíce. Následně ředitel závodu zjistí, že část poslední etapy absolvoval vlakem a je mu prvenství odňato.

Než Tour pozastaví první světová válka, stane se z dnešního pohledu kuriózní věc. Závodník Eugène Christophe (1885–1970) si při sjezdu zlomí vidlici svého bicyklu. Nelení, zastaví v jedné z vesnic a nechá si ji opravit.

Úsměvná historka má ale hořký konec, závodník je totiž diskvalifikován, protože během závodů není dovolena cizí pomoc.

Konečně žlutá!

Roku 1919 získávají závody svůj symbol – ikonický maillot jaune, tedy žlutý dres. Počet etap se postupně zvyšuje, jezdci také okusí francouzské kopce jako Mont Ventoux či Alpe d´Huez.

V rámci druhé světové války sice Němci tlačí, aby závod proběhl, organizátoři ale odmítnou.

Druhá polovina 20. století znamená postupnou modernizaci cyklistického klenotu. Začne například platit zákon potírající doping, do té doby je totiž běžné, že si jezdci píchají například amfetamin během závodu.

Odstrašujícím případem se stává právě Tom Simpson (1937–1967), jehož srdce dotluče kvůli drogám a alkoholu přímo na trati.

V 60. letech také začíná dominance domácího jezdce Jacquese Anquetila (1934–1987), který je pětinásobným vítězem. Nezůstane osamocen, protože ho k nelibosti domácích fandů napodobí Belgičan Eddie Merckx (*1945).

Stejný počet výher nastřádá také Bernard Hinault (*1954) a Miguel Induráin (*1964).

Podvodník Lance

Tour ale umí být někdy hodně krutá. Příkladem je soupeření mezi Laurentem Fignonem (1960–2010) a Gregem LeMondem (*1961) z roku 1989. O vítězi musí rozhodnout poslední etapa, která každoročně končí na Elysejských polích.

Fignon nakonec prohraje o titěrných osm vteřin Pelotonem o šest let později otřese smrt talentovaného Fabia Casartelliho (1970–1995). Ital vletí devadesátkou do betonového bloku, helmu samozřejmě nemá. Ta se stává povinnou výbavou až roku 2003.

V té době už řádí Lance Armstrong (*1971). Američan získá sedm titulů, po zjištění, že si pomáhal nedovolenými látkami, mu jsou ale odebrány.