Než si začneme čistit zuby, na kartáček vytlačíme z tuby pastu. Ale jak to dělali lidé před stovkami či tisíci let? Také použili „pastu“!
Představte si, že si nutně potřebujete vyčistit zuby! Jenže jste se zrovna octli ve starověkém Egyptě a svůj kartáček s pastou s sebou nemáte. Žádný strach, čistotní Egypťané vám nabídnou svoje vychytávky.
Pokud byste byli zrovna v paláci královny Kleopatry (69–30 př. n. l.), dostanete směs soli, pepře, máty a lístků kosatců. Receptury běžných lidí obsahují podle archeologů ledacos.
Pryskyřici, skořápky, drcené lastury, mletá volí kopyta či kosti. A kartáček? Ten není třeba, prášek nanesete na zuby prstem a špínu obrousíte!
V podobném duchu se o chrup starají i Řekové a Římané. Ti kromě brusných materiálů rádi přimíchají něco na svěží dech – lístky růže, dřevěné uhlí či kůru stromů. A v některých směsích se našly i drobky spáleného chleba.
Ze sklenice do tuby
A kam si jít takové zubní čistidlo koupit? Až do konce 18. století si ho nejspíš musíte vyrobit doma! Když začne průmyslová výroba, složení zubních prášků už je rafinovanější, pro bělost zubů obsahují například křídu.
V roce 1824 zase přidává americký lékař Peaoby usušené mýdlo. Směs začne pěnit a z prášku se konečně stává pasta! První komerční zubní pastu představuje v roce 1874 firma Colgate.
Dnes byste ji v regálu asi nepostřehli – prodává se ve skleněné dózičce, ostatně jako všechny pasty až do roku 1892.
Dokud syn amerického zubaře Washingtona Sheffielda (1827–1897) neodjede studovat do Paříže. Tam ho totiž uchvátí pouliční malíři, kteří si na paletu vymačkávají barvy z tuby!
Proužková a plná chutí
Nestačí jen zuby vyčistit, bylo by dobré je i posílit před zubním kazem. Za látku, která to dokáže, je v roce 1914 označen fluor! Hotový zabiják bakterií se začne přidávat ve formě fluoridu sodného a ve většině past má místo dodnes.
Mýdlo v roce 1945 nahrazuje pěnivý laurethsulfát sodný a pasty už připomínají ty dnešní. Někteří však na ústní hygienu stále moc nedbají.
„Jak pro ně udělat zubní pastu atraktivnější?“ přemýšlí newyorský malíř Leonard Marraffino a v roce 1955 si patentuje speciální stroj.
Po vložení několika barevných směsí z něj vylézá první pasta s proužky! Postupně dostává pasta i různé příchutě. I když si od počátku nejvíce rozumíme s mátou, najdeme dnes i čokoládovou, kávovou, slaninovou, okurkovou nebo třeba s chilli.
Bude čistit sama?
A co když se náhle probudíte v roce 2050? Jdete hned do koupelny,…ale žádná zubní pasta tam není? Možná si jednou skutečně budeme čistit zuby jen s tabletami, které se líbí ekologům a odpůrcům obalů.
A nebo se může uchytit vynález, který představili čínští vědátoři v loňském roce.
Jde o speciální hydrogel, který jen naneseme na zuby a pak zapneme přístroj se zeleným světlem. Obsažené složky hned zničí téměř 100 % bakterií způsobující zubní kaz! A díky speciální formě kyslíku nám zároveň vyrobí zuby jako perličky! Zatím se však třpytí jen myším v laboratoři.