Anežka, vdova po olomouckém pekaři, leží na smrtelné posteli. Pro spásu své duše je ochotná udělat cokoli. Z majetku vyčlení poměrně vysokou částku 130 hřiven českých grošů na výrobu oltáře pro místní kostel sv. Mořice.
Zhruba v polovině 15. století tak vzniká na Moravě originální zavírací oltářní triptych, složený celkem ze šesti obrazů, které při rozměrech 4 x 3 metrů zachycují ukřižování Ježíše Krista a události s tím spojené.
Na zakázku ho vyrábí pražský mistr neznámého jména se svou dílnou, která vytvořila v té době i další úchvatná oltářní díla.
Na dřevěné konstrukci, jež je kostrou oltáře, pracují zkušení truhláři, na přípravě díla se podílejí i zlatotepci a několik malířských tovaryšů. Na nich bude dokončení výjevů. Jejich mistr totiž vytvoří jen původní kresbu štětcem černou barvou.
Brnění pro Jiřího
Již ve druhé polovině 14. století se stalo populárním na obrazech s biblickými postavami zachycovat v jejich tvářích konkrétní známé osobnosti dané doby.
Podobně postupuje i autor Rajhradského oltáře, jak se dílu říká podle toho, kde bylo po delší dobu uloženo (dnes se jeho desky nacházejí v Národní galerii v Praze a Brně).
Mladík s blonďatými vlasy, přítomný Ježíšovu ukřižování, tak má nápadně podobnou tvář jako mladičký král Ladislav Pohrobek (1440–1457) na jiných vyobrazeních.
Muž ve zbroji, stojící za ním, je pravděpodobně Jiří z Poděbrad (1420–1471), bez něhož se panovník neobešel.
Postava, doprovázející sv. Helenu při hledání Svatého kříže na jednom z bočních obrazů, zase nápadně připomíná Ladislavova otce a dalšího českého krále Albrechta Habsburského (1397–1439).
Svědectví o válce
Kromě tradičních uměleckých postupů ale Mistr Rajhradského oltáře své dílo obohacuje i řadou novinek. Kromě hlavních postav se v pozadí jeho obrazů skrývají neuvěřitelně kruté výjevy mučení nebo rozkládající se mrtvoly.
Kunsthistorici tento sklon k realismu, až naturalismu dávají do souvislosti s dobou, v níž oltář vznikal. Lidé ještě měli v živé paměti válečné hrůzy husitských bouří a křížových výprav proti českým kacířům.
(Zdroj: HISTORY revue)