Cestující, zesláblý kvůli nemoci, se nemůže ani pohnout a anglický celník od jeho prohlídky shovívavě upustí. Netuší, že pod rukávy a nohavicemi má mazaný pasažér omotané technické výkresy, podléhající přísnému utajení.
Ve vídeňské knížecí rodině císařského komořího Karla Josefa ze Salm-Reifferscheidtu (1750–1838) mají smíšené pocity.
Na apríla, 1. dubna 1776, sice kněžna Marie Františka z Auerspergu (1752–1791) přivádí na svět dvojčata, ale jeden z chlapců se nedožije konce roku a i druhý má od začátku na kahánku.
„Je tak neduživý, že nikdo mu nepředpovídá velkou budoucnost,“ šušká se v okolí rodiny. To se ale všichni pořádně spletou. Hugo František (†1836) zdravotní problémy překoná a jednou se zařadí mezi nejvýznamnější osobnosti své doby.
Vojákem na skok
V tak vysoce postavené rodině se Hugovi samozřejmě dostane vynikajícího vzdělání. Završí ho na právech vídeňské univerzity, ale stejně dobře se orientuje v přírodních vědách, hutnictví či chemii a k tomu ovládá pět jazyků.
Zdá se být předurčen pro vědu, ale volí vojenskou dráhu. V roce 1801 už ho lze zastihnout v Anglii.
Je nadšen vysokou pecí a výrobou litiny, seznamuje se tam s parním strojem, a zatímco inkognito pracuje jako prostý dělník v textilní továrně, podaří se mu získat tajné nákresy textilních strojů a propašovat je domů do Rakouska.
Neutuchající energie
V Brně a Doubravici nad Svitavou zřizuje strojírenské továrny, a když pak musí převzít správu rodového panství v Blansku, i tam rychle vznikne jeho další podnik, zakrátko největší továrna v monarchii.
Podnik disponuje pecí na výrobu litiny, válcovnou a slévárnou, k tomu se přidává i hamr a papírna, v Rájci u rodového sídla vzniká také cukrovar. Touha po poznání přivede Huga mezi přední osobnosti moravské vědy.
V roce 1817 je jedním ze zakladatelů dnešního Moravského zemského muzea, kterému nejenže přispěje štědrým obnosem 2000 zlatých, ale věnuje mu i svou sbírku mincí, nerostů, historických listin a knih.
Stává se také jedním z prvních propagátorů očkování proti neštovicím. „Zasahoval do širokého spektra oborů od techniky přes průmysl až po kulturu a umění,“ dodává současný blanenský historik Milan Koudelka.
