První opravdový jídelní lístek, kde si host vybírá z široké nabídky, se objevuje už ve středověké Číně ve 12. století.

Ve velkých městech se potkávají muži z celé země, ale protože rozdíly v čínské kuchyni jsou značné, vysvětlování, co je co, zdržuje od obchodu.

Na západě se nejstarší menu objeví v roce 1571. Francouz Baulde Cuvillon (1539–1615) vdává dceru a aby všechny ohromil, na arch papíru nechá natisknout seznam jídla, které se bude podávat.

Běžnější záležitostí se menu v pařížských restauracích stává až kolem roku 1770. V Čechách se objevuje vůbec poprvé „potravní lístek“ v roce 1840 na prvním českém bále.

Vzbudí takovou pozornost, že si ho hosté odnášejí domů jako pravou vlasteneckou památku. V roce 1857 už první pražská restaurace – v Jindřišské ulici – nabízí v menu desítky jídel, ze kterých si stačí vybrat.

Dámské menu

V dřívějších dobách mají restaurace dost často menu dvě. Jedno normální a jedno, které je zváno dámské, bez napsaných cen. To se používá v okamžiku, kdy se nehodí, aby někdo znal, kolik hostitel bude za jídlo platit.

Ať už jde o rande, kdy se muž chce blýsknout, nebo u obchodního jednání. Dnes tato tradice už mizí. A stejně tak má menu i svůj pořádek, ve kterém jsou jídla nabízena, i další náležitosti, které z tohoto předmětu denní potřeby mohou udělat i malé umělecké dílo. A někdy i v ceně pár milionů.

Luxus na talíři

Když Titanic proráží vlny severního moře, v restauraci první třídy podávají večeři. Na lístku jsou ústřice, pečené kachny a jehněčí. „Co si dáš jako dezert, drahá?

Broskve v želé likéru Chartreuse, čokoládovo-vanilkový zákusek s krémem nebo francouzskou zmrzlinu?“ Kdyby tušila, že to je její poslední večeře, dala by si nejspíš všechno.

Krátce po půlnoci na francouzskou zmrzlinu vzpomíná na palubě záchranného člunu a on klesá ke dnu, sám ve zmrzlinu proměněn. V roce 2015 se jediný exemplář jídelního lístku prodá přibližně za tři miliony korun. Díky jídelnímu lístku známe i oblíbená jídla Napoleona Bonaparte (1769–1821).

Na stole má rád polévku, několik předkrmů, pár pečení (kuřata bez křídel, ta přímo nesnáší!), masité knedlíčky nebo makarony s parmezánem, nějaká zelenina jako příloha a dva saláty. A šest lahví kvalitního vína!

Umění jídelního lístku

Dost často je jídelní lístek navržen tak, aby v hostech vzbudil chutě. Třeba příliš obsáhlý jídelní lístek jen naznačuje, že v kuchyni je příliš mnoho polotovarů.

Dražší jídla se dávají dopředu – ti, kdo za ně utratí, nemusí číst celý lístek, a ti chudší si pak snáz vyberou z ostatní nabídky a mají pocit, jak ušetří.

Pracuje se s obrázky, s barvami – na jídelním lístku by se neměla objevovat modrá, protože díky svému chladu potlačuje chuť k jídlu, na rozdíl od oranžové nebo červené, luxusnější zážitek zase evokuje kurzíva.

Ale někdy je to až moc – pokud restaurace místo jablečného pyré používá termíny compote de Pommes, je to spíš snaha zaútočit na peněženku než chuťové pohárky.