Napoleon vztekle udeřil pěstí do stolu. „Psi! Musím být poražen psy na bojišti i v ložnici?!“ Právě se dozvěděl, že francouzská válečná flotila utržila 21. října 1805 porážku od britského loďstva v bitvě u Trafalgaru.
Mezi prvními, kdo se dostali na palubu jeho válečné lodi Cleopatra, byl novofundlandský pes, maskot jedné britské posádky.
Potupu v ložnici zažil už předtím jako čerstvý novomanžel…Mazlíček Josefiny de Beauharnais (1763–1814), mops Fortune, se nehodlal dělit o místo v loži své paničky, jednou dokonce na Napoleona (1769–1821) zaútočil při milostných hrách a nepříjemně ho poranil.
Poté Bonaparte na psy zanevřel, a když se stal císařem, vydal nařízení, že žádný pes nesmí dostat jméno Napoleon. Časem se jeho averze k těmto zvířatům zmírní. Možná pod vlivem osobního osudového zážitku…
Uprchlík přes palubu
Konečně opouští Elbu, své vězení. Míří do Francie, znovu se dostat na vrchol, chopit se moci. Ještě naposledy se chce podívat z lodi na ostrov, kde trčel ve vnuceném exilu.
Moře je však neklidné, paluba kluzká a místo, kde stojí, není bezpečné. V jednu chvíli Napoleon ztrácí rovnováhu a padá do vln, v parádní uniformě a s těžkým mečem.
Nejrychleji na nehodu zareaguje černobílý novofunlanďan místního rybáře, jenž je zvyklý svému pánovi pomáhat na moři. Doplave k muži přes palubu, drží jeho hlavu nad vodou, dokud nepřispěchají námořníci tonoucímu na pomoc.
Pes se vrací ke svému majiteli, Napoleon zase na výsluní, i když jen krátce. Ve svém dalším vyhnanství na ostrově Svatá Helena už přijme za svého čtyřnohého společníka psa neznámého původu jménem Sambo. Ten svého pána přežije.
