Na počátku nejde o nic menšího, než o prodej obilí. Finanční průmyslová mlynářská společnost hodlá využít pro pěstování celé Alžírsko – a prodávat do celého světa.

Švýcar Henri Dunant (1828–1910) je po čertech zkušený obchodník. A teď cítí velký zisk. Jenže takový obchod se neuzavírá bez posvěcení panovníků a politiků.

Francouzský císař Napoleon III. (1808–1873) je zrovna s vojskem v Itálii. To je ideální příležitost, jak se k němu dostat a získat potřebná povolení.

Jenže Napoleon tu není na dovolené. A tak Dunant zažije krvavé peklo u Solferina, bitvy, která se strhne 24. června 1859.

Vzpomínky na Solferino

Francouzi spojení se sardinským králem rozdrtí rakouskou armádu. Umírá přibližně 5000 mužů, ale další desítky tisíc jsou raněny. Když krajinou po bitvě prochází Dunant, všímá si, že se o raněné vlastně nikdo nestará.

Někteří ranění leží na bojišti celé dny, hned vedle rozkládajících se mrtvol. A tak přiloží ruku k dílu sám. Na obchod úplně zapomene. Sežene a zaplatí několik dobrovolníků a začne obcházet raněné.

Ono se tosamo… neudělá

Protože si svědomí potřebuje ulevit, Dunant zážitky sepíše a nakonec vydá jako knihu. Vzpomínky na Solferino s jeho detailními popisy utrpení vojáků hluboce pohnou celou společností.

„S tím by měl někdo něco udělat, pane Dunante,“ slyší ze všech stran. Jenže nikdo s tím nic nedělá. Dunant oslovuje politiky, ale ti znají jen slova.

„Když to neuděláme my, neudělá to nikdo,“ prohlásí nakonec a 9. února roku 1863 založí veřejně prospěšnou společnost. Jedním z prvních činů je svolání mezinárodní konference.

Výsledkem jsou dnes tak známá pravidla o neutralitě zraněných nebo zabezpečení zdravotníků zavedením ochranného symbolu. Tak se rodí mezinárodní červený kříž.

Vítězné tažení milosrdenství

V roce 1863 je založena první národní společnost a o rok později je schválena první ženevská úmluva, která kodifikuje předchozí ujednání.

Když vypukne německo-dánská válka, v roce 1866 se v bitvě u pruského Langensalza poprvé objeví zdravotníci s červeným křížem na páskách kolem ruky. Je to symbol, který přináší opravdovou naději.

Když o dalších deset let později bojuje proti ruským vojákům osmanské vojsko, tamní lékaři místo křesťanského kříže použijí prvně červený půlměsíc.

V bídě a nouzi

Henri Dunant věnuje pomoci raněných všechen svůj čas. „Kdo bude pracovat, když pořád někde někoho léčíš?“ zlobí se společníci. Ale copak lze prodávat obilí, když trpí lidé? V roce 1867 ohlašuje Dunant bankrot, opouští z toho důvodu i Červený kříž.

Pomáhá pořád, i když nemá vlastně z čeho žít. V roce 1894 ho jistý novinář nachází ve švýcarském útulku pro chudé. Teprve, když se svět dozví, jak dopadl jeho zachránce, dočká se odměn, vyznamenání a úcty.

Jako první člověk také získává roku 1901 Nobelovu cenu míru – dohromady s francouzským pacifistou Frédéricem Passym (1822–1912).