V polovině 20. let minulého století je na parketu fenoménem charleston. Ovšem zatímco jedni ho milují pro jeho nespoutanou energii, druzí ho odsuzují jako nevkusný a nemravný.

Ve své prapůvodní podobě se sice tančí v newyorském Harlemu už kolem roku 1913, ale slávy se dočká až o 10 let později. Brzy ale získá pověst zabijáka.

Stane se to 4. července 1925 v bostonském tanečním klubu Pickwick…Během divokého večera tu policie řeší rvačku, výtržnosti i krádeže, ale to nejhorší nastane kolem 3. hodiny ráno, kdy na parket vtrhne padesátka párů, aby na oslavu Dne nezávislosti rozjela ten nejdivočejší alkoholem a bujarou náladou poháněný charleston. O chvíli později se jeden z členů orchestru ptá:

„Nezdá se vám, že ty světla svítí nějak slaběji?“ Druhý přikývne a upozorní na prach, snášející se ze stropu. Náhle světla zhasnou, ozve se praskot, někdo vykřikne. Pak se ozve hromová rána, páté patro se propadne a bere sebou čtvrté i třetí.

Vše se řítí na patro pod nimi, kde si užívá večera na 150 rozdováděných tanečníků. Během několika okamžiků i tato patra poklesnou, pod tunami zdiva povolí a vše se i s nákladem mrtvých a umírajících propadne do suterénu. Rachot je slyšet do vzdálenosti několika ulic.

Z trosek tahají mrtvé a umírající

Jako první jsou na místě dva pochůzkáři. Přestože se stěny stále chvějí a vše je zahaleno oblaky prachu, vytáhnou z trosek několik zraněných a otřesených lidí.

Během 15 minut osvětlí místo tragédie reflektory, policisté s hasiči prohledávají sutiny, sanitky jezdí tam a zpátky a odváží do okolních nemocnic zraněné, na místě lékaři poskytují první pomoc. Většinu lidí záchranáři nacházejí 4 až 5 metrů pod úrovní silnice. Mrtvých nakonec vytáhnou 45, většině z nich ještě nebylo ani 30 let.

Charleston, to on

Nejhorší katastrofu, která do té doby zasáhla Boston, okamžitě zneužijí úředníci, církev a konzervativní část společnosti k útoku na noční kluby, moderní hudbu a tanec.

„Nejnovější bláznivý tanec způsobuje vibrace, které dodávají dupajícím patám průměrného páru ničivou sílu dvacetinásobku jejich hmotnosti,“ píší v novinách, když vysvětlují, že se klub Pickwick zhroutil právě vinou tanečníků a otřesů, které Charleston vyvolává.

Starosta Bostonu James Michael Curley (1874–1958), který tanec zakáže, není jediný, kdo tomu uvěří. V mnoha tanečních sálech po celé zemi se objeví cedule s varováním: „Tato budova nevydrží charleston.”

A pravda?

Ta je samozřejmě jinde. Vyšetřování nakonec dospěje k závěru, že příčinou katastrofy bylo oslabení budovy.

To způsobily z části následky požáru z dubna, při kterém došlo k poškození nosných trámů, promáčení stěn a později k masivnímu zatékání dešťové vody střechou, po požáru místo opravy pouze zakrytou dehtovým papírem.

Hlavní díl viny však má podle expertů podkopání a oslabení základů budovy stavebními pracemi na podzemních garážích budovaných na sousedním pozemku. Velká porota obviní z tragédie 10 mužů, včetně stavebních inspektorů a majitele klubu.