Na skalnatém kopci nad slovenskou obcí Sklabinský Podzámok se tyčí ruiny kdysi mocného hradu. Zřícenina, která byla dějištěm nejednoho dramatického příběhu, je dnes tichá, zarostlá a na první pohled romantická.
Jenže mezi pobořenými zdmi se ukrývají legendy o kletbách, ztracených duších a podzemních chodbách, které nikdy nebyly zcela prozkoumány. Proč bývá právě tato pevnost nazývána nejzáhadnějším hradem severního Slovenska?
Sklabinský hrad byl pravděpodobně založen už v první polovině 13. století jako sídlo turčianských županů. V roce 1309 se poprvé objevuje v písemných pramenech, tehdy ve vlastnictví šlechtice jménem Donč.
Ve 14. století se stal administrativním centrem celého regionu a po několik staletí zůstal sídlem zemské správy. Hrad přežil požáry, přestavby i války – rod Révayů mu v 17. století vtiskl renesanční podobu a proměnil jej v reprezentativní sídlo.
Jeho konec přišel během druhé světové války, kdy ho nacisté po potlačení Slovenského národního povstání vypálili. Dnes se z něj zachovaly jen části opevnění, paláce, kaple a věží.
Přesto má hrad zvláštní sílu – každý, kdo stane mezi jeho rozpadajícími se zdmi, cítí, že tu historie tak docela nezmizela…
Rytíř bez tváře
Sklabinský hrad si už po staletí udržuje pověst místa, kde se dějí podivné věci. Místní lidé mluví o rytíři bez tváře, který se zjevuje za bouřlivých nocí a toulá se ruinami s rezavým mečem v ruce.
Řetězy prý samy od sebe cinkají a z hlubin podzemí se ozývá tlumené syčení. Další pověst totiž vypráví o obrovském hadovi, který se měl v podzemních chodbách hradu živit vínem i krví. Ten, kdo se mu podívá do očí, zkamení.
„Had je jeden ze symbolů satana a víno s krví oblíbená rekvizita ďábelských mší…Znamená to, že se v hlubinách hradu konaly i obřady černé magie?“ ptá se ve své knize Setkání s tajemnem český záhadolog a spisovatel Arnošt Vašíček (*1953), který popisuje i zážitek dvou českých návštěvníků, kteří během jedné bouřky spatřili v ruinách postavu v tmavém plášti.
Často se píše také o tzv. Starochově kletbě – hradní pán Petr, zesměšněný kvůli své chromé noze, se měl pomstít svému sokovi Starochovi a proklít nejen jeho, ale celé toto místo.
Od té doby se prý na hradě objevují tajemné postavy a z některých koutů jsou slyšet děsivé výkřiky.
Neprozkoumané chodby a živé tajemství
Jenže u pověstí o přízracích a kletbách to rozhodně nekončí. V blízkosti hradu je tzv. Katova skála, kde byli prý do propasti shazováni odsouzenci. Pod hradním návrším se pak, alespoň podle některých archeologů, skrývá spletitá síť podzemních chodeb.
Není přitom zcela jasné, kam vedou. Šlo o únikové cesty, zásobovací tunely nebo úkryty pro obyvatele během válek? Těžko říci. Žádný průzkum jejich rozsah a s jistotou ani účel dosud přesně neurčil. A to přesto, že se o záhadě ví velmi dlouho.
Už v 18. století napsal badatel Matej Bel, že hrad měl složitou obrannou strukturu, vlastní studnu, mlýn i tajné přístupy do podhradí.
Mnozí návštěvníci tvrdí, že z rozpadlých sklepení je cítit chlad a vlhkost, a že v noci se tu ozývá cosi, co není jen vítr.
Sklabinský hrad tak zůstává místem, kde se prolíná historie s mýty a legendami. Jsou snad právě s tímto krásným a odlehlým místem spoutány přízraky dávné minulosti?
