Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu.
Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku…
Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem.
Znovu to jakobité, příznivci zesnulého krále Jakuba II. Stuarta (1633–1701), zkusí v roce 1745. Tentokrát podpoří Jakubova vnuka Karla Edwarda Stuarta (1720–1788), který žije ve francouzském exilu.
Princ v čele armády, tvořené především skotskými horaly, dosáhne několika důležitých úspěchů, zúročit je ale nedokáže.
Britové, jimž velí vévoda z Cumberlandu (1721–1765), nejmladší syn krále Jiřího II. (1683–1760), přeskupí své síly. Dostanou Karla pod tlak a přinutí ho, aby s nimi 16. dubna 1746 svedl na Skotské vysočině rozhodující bitvu.
K porážce stačila hodina
Budou se bít u vesnice Cullodenu. Vojsko jakobitů zaujme postavení na rozlehlém podmáčeném vřesovišti. Z donucení, samo si ho nevybralo. „Nebylo zrovna vhodné pro horalský způsob boje, tedy rychlý útok mající prolomit řady nepřítele.
Nic lepšího ale nebylo k dispozici,“ upřesňuje současný publicista Jan Hrdina. Po dělostřelecké „přestřelce“ se dává do pohybu pěchota. Pravé křídlo povstaleckého vojska nadělá v britských liniích pořádný zmatek.
Podpory od jiných jednotek se ale nedočká. Levé křídlo Karlova vojska zůstalo pozadu, složitě musí obcházet bažiny. Iniciativu tak převezmou Britové a drtivým protiútokem rozhodnou o svém vítězství.
Poslední otevřená bitva vybojovaná na britské půdě trvala asi hodinu, ztráty vzbouřenců jsou výrazně vyšší. Princ Karel uprchne zpátky do Francie. Stuartovci se na britský trůn nevrátí a stejně tak se rozplyne sen Skotů o obnovení své nezávislosti.
