Když císař Josef II. rozhodl o zrušení plaského kláštera, měl poslední opat Celestin Werner údajně schovat klášterní poklad do podzemí. Devět sudů naplněných zlatem a stříbrem čeká prý dodnes na svého nálezce.

Pokud je pravda, že se tam skutečně něco skrývá, proč nikdo za více než dvě stě let poklad nenašel?

Klášter Plasy patřil po staletí mezi největší a nejvlivnější cisterciácké opatství v Čechách. Založený již v roce 1144, hromadil bohatství po celé generace – zlaté a stříbrné mince, vzácné monstrance, relikvie.

Když však v říjnu 1785 podepsal císař Josef II. dekret o zrušení kláštera, začala se ve zdech opatství odvíjet jedna z nejzajímavějších legend českého barokního podzemí.

Opat Celestin Werner (1735–1813), poslední představený plaských cisterciáků, stál před zásadním rozhodnutím: nechat zabavit vše, nebo část pokladu schovat?

Přísaha se zavázanýma očima

Werner si k provedení plánu pozval místního zedníka Křížka, který již dříve pro klášter pracoval a byl tedy důvěryhodný. Doprovázel ho komorník Martin Sinkule.

Zedníkovi zavázali oči šátkem a vedli ho temným podzemím pod konventem. V jednom ze sklepů měl zazdít velké sudy, podle pověsti jich bylo devět, plných zlata, stříbra a dalších klenotů. Zedník složil smrtelnou přísahu, že místo až do konce života neprozradí.

Jenže tajemství s ním nezaniklo, na smrtelné posteli údajně dětem pošeptal jediný záchytný bod: „Hledejte tam, kde je nejsilněji slyšet klapot strojů klášterního mlýna.“

Marné pokusy a hořící varování

Dcera a vnučka Martina Sinkuleho také údajně vědí víc, než by měli. Marie Mervartová, pravnučka komorníka, se několikrát pokusila poklad najít. Před třetím pokusem však prý varovala:

„Bude-li poklad hledán bez potomků komorníka, bude hořet.“ A skutečně, v létě 1894 zachvátil konvent obrovský požár, který zničil velkou část budov.

Další pokus o nalezení podnikl JUDr. Jiří Boček v červnu 1929 jménem rodiny Mervartovy, tentokrát s požehnáním majitele panství, knížete Metternicha. I on byl ale neúspěšný. Kam tedy poklad zmizel, když nikdo nikdy nenašel ani jediný sud?

Kde je poklad dnes?

Představa, že deset metrů pod našima nohama leží devět sudů středověkého bohatství, je samozřejmě lákavá.

Historici však upozorňují, že v době josefínských reforem byly kláštery kontrolovány natolik důsledně, že skrýt obrovské množství zlata by bylo téměř nemožné.

Navíc podzemí konventu bylo mnohokrát přestavováno, zatápěno při povodních (konvent stojí přímo nad hladinou spodní vody řeky Střely) a procházeno technickými inspektory.

Žádný z archeologů, kteří se v Plasích pohybovali během posledních sta let, nenašel známku zazděných sudů ani skryté komory. Čeká poklad stále na svého nálezce? Nebo už byl dávno objeven a přemístěn jinam?