Za masivními zdmi nemocničních pavilonů vídeňské kliniky Am Spiegelgrund mají děti léčit, jenže opak je pravdou. Malé pacienty vystavují trýznění, které je zakončeno smrtí.

Už od roku 1938 nechávají nacisté systematicky dokumentovat děti, a to už od novorozeneckého věku. Jakékoliv abnormality se musejí hlásit a děti, které neodpovídají rasovým tabulkám, jsou posíláni do speciálních zařízení.

Ty se budují po celém Rakousku a Německu. Mezi nejvýznamnější patří vídeňská klinika Am Spiegelgrund, která vznikne v červenci 1940. Hned devět pavilonů původní psychiatrické léčebny Am Steinhof je pro tento účel vyklizeno.

Zatímco původní pacienti míří do koncentračních táborů, jejich místa obsadí děti. Am Spiegelgrund disponuje šesti stovkami lůžek a přijímá hlavně fyzicky i duševně postižené, kterým ještě nebylo osmnáct let.

Klinika má zájem také o problematické výrostky a děti z rozvedených či neúplných rodin.

Příčina? Zápal plic

Nacističtí lékaři mají cíle, na nichž mohou testovat své zvrácené teorie. Někteří pacienti jsou totiž určeni k eutanazii, protože jsou v tehdejší společnosti nechtění. Ještě předtím zažívají nelidské mučení. Mezi běžné metody patří koupel v ledové vodě.

V té oběť musí sedět tak dlouho, dokud neztratí vědomí. Jindy lékaři přispěchají s injekcí a píchají dětem neznámé látky.

Po jedné zvrací, jiná zase způsobuje dočasné ochrnutí spodních končetin. Pokud některý z pacientů zacházení nepřežije a zemře, rodině ústav oznámí, že za to může zápal plic.

Klinice od roku 1940 vládne Erwin Jekelius (1905–1952), jenž často schvaluje, kdo má být zavražděn. Činí tak v případě Alfreda Wödla, slabomyslného chlapce usmrtí pomocí nadměrné dávky sedativ.

Strach jde také z doktora Heinricha Grosse (1915–2005). Ten „léčí“ Irmu Sperlingovou. Má problémy s učením a nezdravě vykulené oči. Pobyt nepřežije. Vedení kliniky dokonce v roce 1945 urguje dívčiny rodiče, aby péči zaplatili!

Mlácení a holá hlava

Nechybí ani elektrošoky a hladovky. Jakmile pacient zemře, vyjmou mu mozek z těla a naloží do formaldehydu. Děje se tak i v případě čtyřleté Annemarie Tannerové, jež za půl roku ztratí čtvrtinu své váhy!

O dvanáct roků starší Felix Janauschek pro změnu trpí mozkovou obrnou. Personál ho nahého vyžene na balkón, kde musí stát na mrazu. Nepřežije. Dvanáct měsíců stráví v zařízení hrůzy i Rudolf Karger.

Popisuje aplikaci injekcích, po nichž zvrací. Neopomene ani stravování. Na jídelníčku dominovala kaše, a když někdo odmítal jíst, cpali ji do něj násilím. Karger dokonce uteče, útočiště najde u babičky, kde ho však odhalí.

„Mlátili mě do hlavy. Myslel jsem, že ohluchnu,“ svěří se. Oholí mu vlasy a naloží ho do ledové vody.

Dodnes není přesně známé, kolik dětí za zdmi zahynulo – prokazatelně však v záznamech stojí 789 jmen. Svého času působí v Am Spiegelgrund působí také Hans Asperger (1906–1980).

Lékař, jenž se etabluje výzkumem autistického spektra, se však na mučení nepodílí.