Přes 20 let se snaží zlomit odpor vzpurných měst na severu Apeninského poloostrova. Tentokrát se s jejich koaličním vojskem střetne u Legnana. Bitva se pro Fridricha Barbarossu vyvíjí nadějně, skončí ale katastrofou. Italská pěchota totiž v kritické chvíli protivníka dokonale zaskočí!

Je cílevědomý, rázný a podle potřeby umí být i krutý. Jakmile novopečený římský král Fridrich Barbarossa (1122–1190) upevní svou vládu v německých zemích, zaměří pozornost na sever Apeninského poloostrova.

Jde o nejbohatší oblast Svaté říše římské, ale zdejší města jsou fakticky nezávislá a jejich obyvatelé na tom nehodlají nic měnit. Fridrich má opačný zájem. Mocenskou pozici římských králů v severoitalských regionech chce posílit za každou cenu.

Papeže neuznal

Ke zkrocení italských rebelů mu nestačily ani dvě desítky let. Vzbouřenci se proti němu sjednotili v Lombardské lize a navázali spojenectví s papežem Alexandrem III. (asi 1105–1181), jehož Fridrich odmítá uznat.

Cílem Barbarossova tažení na Apeninský poloostrov, které zahájil v roce 1174, je tento mocenský spolek rozbít! Rudovous, jak se mu přezdívá, se s nepřátelskou koalicí střetne 29. května 1176 u Legnana.

Proč by utíkali?

Němečtí rytíři odrazí úvodní útok italské jízdy a zaženou ji na útěk. Pak se vrhnou na osamělou lombardskou pěchotu. Předpokládají, že před těžkooděnci na koních také uprchne, jenže Italové popřou tehdejší zvyklosti.

Semknou se do pevného útvaru a začnou klást protivníkovi zuřivý odpor. Fridrichovi rytíři jsou bezradní. Pěchotu nedokážou rozehnat, jen plýtvají svými silami. Posílená italská jízda se mezitím opět sešikuje a vpadne císařským do boku.

Bitva je pro Barbarossu ztracena. Přišel o standartu, byl zraněn a vojsko se mu rozuteklo. Po tak drtivé porážce mu nezbývá než s ligou vyjednávat o míru. Na ovládnutí severoitalských měst musí pokořený císař definitivně zapomenout.