V malé francouzské osadě Arles-sur-Tech se nachází kamenný sarkofág, který už po staletí mate poutníky i vědce.
Každý den se v něm objevuje jeden až dva litry čisté vody, přestože není napojen na žádný pramen. Věřící ji považují za svatou a připisují jí léčivé účinky. Vědci zase hledají přirozené vysvětlení tohoto podivného jevu. Co se tedy v prastaré rakvi skutečně děje?
Poutníci, kteří vstupují do kláštera Sainte-Marie v jihofrancouzském Arles-sur-Tech, často míří rovnou k nenápadné kamenné rakvi stojící u jeho zdí.
Kněží k ní po staletí přikládají nádobky a opatrně z ní odebírají vodu, která se na jejím dně znovu a znovu objevuje. Nikdo přitom přesně neví, odkud přichází. Někteří věří, že jde o dar spojený s relikviemi dávných mučedníků.
Jiní se snaží najít vysvětlení ve fyzice a klimatu starých kamenných staveb. Co se tedy v této prastaré rakvi odehrává?
Skrývala ostatky mučedníků?
Historie sarkofágu sahá pravděpodobně až do 4. nebo 5. století…Podle místní tradice byl v 10. století použit jako dočasné místo pro uložení ostatků dvou mučedníků Abdona a Senena Ti měli být podle legend zabiti během pronásledování křesťanů za vlády římského císaře Diokleciána (244–asi 312).
Vyprávění dokonce tvrdí, že když byli předhozeni divokým zvířatům v aréně, ta se jich nedotkla. Teprve později měli zemřít rukou gladiátorů. Právě spojení s těmito světci prý dává rakvi její výjimečnou moc.
Historici ale upozorňují, že o skutečném uložení relikvií v Arles-sur-Tech neexistují přímé důkazy. Mohla tedy legenda vzniknout až později jako jedno z možných vysvětlení záhady, která se tam odehrává?
Uzdravení mocného šlechtice
Největší pozornost však vyvolává samotná voda, která se v rakvi objevuje a která má dokonce zázračně uzdravovat. Jedním z nejstarších je vyprávění o šlechtici Guillaumovi de Gaucelme (?–1204) z nedalekého Tailletu.
Podle tradice měl trpět těžkou nemocí obličeje, kterou tehdejší lékaři nedokázali léčit. Po opakovaných aplikacích vody ze sarkofágu se však jeho stav údajně výrazně zlepšil.
„Guillaume de Gaucelme, šlechtic z Tailletu, který zemřel v roce 1204, tvrdil, že byl vyléčen z rakoviny obličeje díky aplikacím vody ze sarkofágu,“ říká současný francouzský fyzik Daniel Beysens, který se záhadným jevem dlouhodobě zabýval.
Jde o skutečný historický případ, nebo spíše o příběh, který měl posílit víru poutníků v léčivou sílu tohoto místa?
Co říká věda
Záhadný sarkofág zkoumali již několikrát i vědci. Experimenty prováděné v letech 1961 a později mezi 1998–2001 naznačily, že vznik vody může mít přirozené vysvětlení.
Podle odborníků mohou malé prohlubně na víku zachycovat dešťovou vodu, která pak proniká do kamene. Další část tekutiny může vznikat kondenzací vlhkosti ze vzduchu.
„Po několika letech měření jsme dospěli k závěru, že voda vzniká kombinací dešťové vody, kondenzace a odpařování,“ vysvětluje Beysens. Podle jeho výpočtů může takto sarkofág vyprodukovat až 200 litrů vody ročně.
Jen že ani toto vysvětlení není pro všechny uspokojivé. Dokáže opravdu souhra vlhkosti, kamene a teploty vytvořit tak pravidelný jev, který lidé pozorují po staletí?
