„Uvidíš, kolik je tam lososů,“ láká carevič Alexandr svou nastávající, dánskou princeznu Dagmar, na cestu k peřejím v lůně finské přírody. Oba si Langinkoski na první pohled zamilují.
Ani jako car na tohle čarokrásné místo nezapomene. U peřejí na řece Kymi v jihovýchodním Finsku si dává Alexandr III. (1845–1894) v roce 1888 stavět jednoduchý srub. „Stěny budou jen ze dřeva, žádné tapety.
A uvnitř jednoduchý dřevěný nábytek a finské koberce,“ prosazuje finský architekt Jacob Ahrenberg (1847–1914). Car mu to odsouhlasí.
Salvy na verandě
Konečně je to tady. 15 července 1889 se koná slavná kolaudace. Carská rodina je ve Finsku, které se tehdy nachází s Ruskem v personální unii, populární. Alexandr vyjde na verandu a na jeho počest je vypáleno 30 salv.
Večer se na imperátorské jachtě, kterou se sem rodina přepravila, koná slavnostní banket. „Tak na Finsko,“ pronáší přípitek car. Už se nemůže dočkat, až odloží oficiální oděv, obleče se jako místní rybáři a vyrazí k vodě. Zdejší revír je proslulý.
Mají rádi obyčejná jídla
„Nemohl bys mi donést z řeky vodu?“ požádá Marie Fjodorovna (původem dánská princezna Dagmar; 1847–1928) svého chotě. Car necar, Alexandr kráčí s vědrem k řece. Napřed povinnost, pak zábava.
Takže ještě naseká dříví, aby mohla jeho žena roztopit kamna a začít připravovat oběd. Naštěstí umí carevna vařit a všichni si tu nejraději pochutnávají na obyčejných jídlech.
Jen nádobí myje Marie Fjodorovna nerada, ale od čeho jsou i tady služky… Zatímco se ženská část osazenstva točí kolem domu, Alexandr jde k vodě. Zapálí si doutník a pozoruje, jak se činí jeho tři rybáři, které tu má na celou sezonu.
Zahraje i dánskou hymnu
Večer je čas na zábavu. Zvlášť když přijedou hosté. To je pak místo táboráku i ohňostroj a vyhrává hudba. Jako muzikant se blýskne i sám car, milovník žesťů. Vypůjčí si nástroj od hudebníků z finské gardy a na verandě hraje ruskou a dánskou hymnu.
Takhle to tu chodí léto co léto. Carská rodina přijíždí do Langinkoski v květnu a vrací se domů po rybářské sezoně.
Naposledy se tu Alexandr III. stavuje v červenci 1894. Po návratu domů mu lékaři diagnostikují závažné ledvinové onemocnění, na něž na podzim téhož roku umírá.
