Bez jakéhokoli jištění hodlá vylézt na kilometr vysokou horu s téměř kolmou stěnou. Stačí jediná malá chybička a zemře. Zvládne to?
Američan s polskými kořeny Alex Honnold (*1985) je fenomenální horolezec a ve svých 30 letech legenda sólolezení. Zejména jeho extrémní forma bez jištění lany, která je tak nebezpečná, že se jí věnuje sotva jedno procento horolezců a z nich se jen málokterý dožije důchodu. Alex propadne výškám jako desetiletý kluk a v devatenácti nechá školy, aby se mohl věnovat jen lezení. Hodně cestuje.
Připisuje si řadu významných výkonů, jako zdolání stěny Moonlight Buttress v americkém národním parku Zion či skalního útvaru Half Dome v Yosemitském národním parku.
Začíná se o něm mluvit, stává se horolezeckou hvězdou.
Cestu se naučí nazpaměť
Kolem skalní stěny El Capitan v Yosemitském národním parku krouží roky. „Každý rok jsem tam jel, podíval se na těch 975 m kolmé žuly, hlavou mi blesklo, že to je hodně špatný nápad a vycouval.“ Z možných tras si zvolí Free Rider. Vyleze nahoru 47krát, podrobně ji mapuje a zjišťuje, zda vůbec lze některé úseky bez lana zdolat.
Podle jeho přítele Jimmyho China (*1973) má neobvyklou schopnost kontrolovat svůj strach.
Sken mozku opravdu ukazuje, že jeho amygdala se aktivuje až při mnohem větším vzrušení než u většiny lidí.
Je to na pytel
Při sólolezení bez jištění lany není absolutně žádný prostor pro chybu. Sám Alex přiznává, že většina sólolezců, které znal, už je po smrti. On sám se přitom chystá k nejtěžšímu kousku tohoto způsobu lezení a ještě má mít kolem sebe filmový štáb. Ani on, ani filmaři, všechno zkušení horolezci, nejsou v klidu.
„Stále přemýšlíme, jak to udělat, abychom při natáčení nerozhodili jeho koncentraci a nezpůsobili jeho pád. Stačí pohyb lana, uvolněný kamínek nebo dron.“ Navíc je tu slunce. Není dobré, aby na Alexe svítilo v nejhorších úsecích. Jenže to znamená začít s výstupem v podstatě za tmy, kolem 4 hodiny ráno. Faktorů nepohody je nakonec tolik, že první pokus na podzim 2016 vzdá.
„Je to na pytel. Nechci tu být. Balím to,“ oznamuje.
Vadí mu cirkus okolo, navíc nemá absolutní důvěru v pravou nohu, zraněnou před několika týdny.
Jako přistání na Měsíci
Nevzdá to a v sobotu 3. června 2017 se vrátí. Bez filmařů, kteří až na pár tichých dronů zůstávají dole. Tentokrát je uvolněný. Postupuje rychle. Nezasvěcenému to může připadat jako brnkačka, ale není. „Je tam pár míst, kde musím spoléhat na drobné nerovnosti, změny v textuře skály, a můj život závisí na jednom nášlapu.“ Ač se to zdá nemožné, tentokrát to zvládne.
Za tři hodiny a 56 minut je nahoře. Světová horolezecká komunita se shoduje, že jde o nejodvážnější a nejúžasnější počin v historii lezení.
Caldwell, který horu několika cestami také zdolal, dokonce Alexův výkon přirovná k horolezeckému „přistání na Měsíci“.
Facebook
Twitter
RSS