„Ten plakát nechci!“ rozčiluje se do telefonu hvězda divadelních prken Sarah Bernhardtová. „Nechte hned udělat jiný!“ Ředitel Lemercierovy tiskárny v Paříži propadá beznaději. Je 26. prosince a plakát ke hře Gismonda musí být vylepen na Nový rok ráno. To nikdo nestihne…
Je to vlastně úplná náhoda, že v podniku zrovna vypomáhá s korekturami jakýsi český výtvarník. Jmenuje se Alfons Mucha (1860–1939).
„Zvládl byste to?“ svěřuje se mu se svými trablemi ředitel tiskárny Maurice Brunoff a Mucha se bez váhání vrhá do práce. Božskou Sarah Bernhardtovou (1844–1923) již trochu zná.
Už jednou ji maloval pro návrh kostýmů jako Kleopatru. Hned ten večer zamíří Mucha ve vypůjčeném obleku do divadla a z hlediště narychlo čmárá první skici. Návrh plakátu překládá v tiskárně již druhý den.
Světice s palmou
Padesátiletá herečka je znázorněna jako vznešená byzantská princezna s palmovým listem v ruce. Dlouhý formát na výšku lichotí malé postavě, pastelové barvy dodávají jemnost, zlaté pozadí kolem hlavy působí jako svatozář.
Celý koncept plakátu, včetně rozměrů 2 x 0,75 metru, je nadmíru nezvyklý. A v Lemerciově dílně se jim to moc nelíbí. Není ale čas, co se dá dělat, návrh putuje do divadla, kde ho k velkému překvapení všech herečka okamžitě přijímá! A co víc, je nadšena!
Plakátu kvůli podélnému tvaru hrozí nutnost tisku na dvě části, ale vše se stihne včas. Na Nový rok 1895 Gismonda v téměř životní velikosti zaplavuje Paříž. A lidé jásají.
Za jeden den hvězdou
Nadšenci kradou plakáty z reklamních tabulí, ti slušnější podplácejí lepiče, aby jim alespoň jeden přenechali. Je to něco nového a něco jiného. Křiklavá reklama je vystřídána noblesou, obyčejný plakát se stává uměním.
A neznámý malíř, po francouzsku „Myša“, je ode dneška hvězdou. Plakátu se vytisknou 4000 kusů a Lemerciorova tiskárna utrží 130 000 franků. Z toho je honorář pro Muchu údajně jen 150 franků. Bonusem je mu však řada dalších zakázek od oslněné divadelní star.
„Drahý Mucho,… jemnost vaší kresby, originalita vašich kompozic, obdivuhodný kolorit vašich plakátů a vašich obrazů, to všechno okouzlí…,“ píše Sarah v pozdějším vzkazu o 16 let mladšímu malíři z Moravy, který pro ni navrhuje dalších šest plakátů, v jejím divadle na bulváru Saint-Martin vypravuje hry, navrhuje kostýmy, spolupracuje s režií.
…Jeho životním dílem je však Slovanská epopej, cyklus 20 velkoformátových pláten, na kterých pracuje téměř osmnáct let.
Stihne si ještě vychutnat slávu z jejich vystavení v Praze, Brně, v Chicagu, New Yorku i Paříží, než na prahu druhé světové války, 14. července 1939 po výslechu gestapem ve své rodné zemi umírá na zápal plic.
