Ještě v roce 1961 se mu říká „Aralské moře“, protože jde o čtvrté největší slané jezero světa. Roztahuje se na 68 000 km², což je jen o trochu méně, než má Česká republika. Ve vodě je více než 1100 ostrůvků. Kdeže ale loňské vody jsou.

Lidské zásahy udělají z tohoto jezera ekologickou trosku, která teprve teď vyvstává z popela.

Aralskou chloubu dopují přítoky dvou řek – Amudarja a Syrdarja, které se do jezera vlévají. V polovině minulého století se ale v hlavách Sovětů zrodí plán. Okolí Aralského jezera chtějí změnit na úrodná pole, kde by se pěstovala bavlna.

Ke zdánlivě skvělé vizi mají posloužit právě dvě mohutná ramena obou řek, která by skvěle zavlažovala dosud neúrodnou půdu. Aralské jezero je tak postupně odstřihnuto od svého zdroje vody. První zavlažování se rozjede v roce 1954 a jezero postupně vysychá.

Hladina rapidně klesá

Zatím je to nenápadný proces. Během prvních pár let hladina jezera klesne v průměru o 20 centimetrů. V 70. letech už je to ale více než půl metr a o další desetiletí později se každoroční pokles počítá na metr.

Podle statistik mezi lety 1966–2003 přijde jezero dohromady o 22 metrů a břehy ustoupí až o 80 kilometrů! Jezero se podle snímků z družice rozpadne na několik částí a v roce 1997 zbude jen 10 procent z jeho původní velikosti.

Fotografie kdysi majestátního jezera tak spíše připomínají plivanec ve vyprahlé poušti. Místo moře je pustina, poušť, které se dnes říká Aralkum. Nejvíce jezeru škodí utažení říčního kohoutku, ale není to rozhodně všechno!

Kde udělali soudruzi chybu?

Jak jezero mizí, začínají se odhalovat i další hanebnosti, které na přírodě člověk napáchá. Chemikálie prozrazují, že vodě nedělá dobře ani testování biologických zbraní, najdou se i stopy různých pesticidů a toxických hnojiv z okolních polí.

Jak tyto škodliviny už nedrží voda pod hladinou, rozsévají se v písku a ten jej s pomocí větru unáší kilometry daleko. Zbytky se najdou i ve vzdálenosti 500 km od jezera. Těmito zásahy netrpí jen příroda, ale i zde žijící lidé.

Trápí je mnoho zdravotních problémů včetně rakoviny. Není divu, že osud Aralského jezera odborníci přirovnávají k černobylské katastrofě v roce 1986.

Blýská se na lepší časy?

V posledních letech se ale jezero začíná vzpamatovávat, tedy alespoň jeho část. Ve štychu ho nechce nechat Kazachstán, dokonce se podaří znovu napojit přítok řeky Syrdarji a vytvořit 13 kilometrů dlouhou a 10 metrů vysokou přehradu Dike Kokaral.

Díky ní hladina severní části Aralského jezera stoupá, klesá slanost vody a tím se sem vracejí i ztracené druhy ryb. Experti sází i na globální oteplování, kdy by z tajících ledovců mohlo také pár litrů vody připlout.

Jižní části jezera, které leží na straně Uzbekistánu, ale tamní vláda zatím zachránit neplánuje. Pole s bavlnou jsou pro ně větší terno než obnova jezera. Podle odborníků vyschne tato část jezera do 20 let.