Deštivá noc. Kdosi zabouchá za dveře, až vzbudí celý dům. Když hospodář sejde ke dveřím, nikdo za nimi nestojí. Jen na zápraží leží vrtící se košík, z něhož zaznívá tichý pláč.
Nechtění novorozenci to za dávných časů nemají snadné. Zanechat neviňátko, které matka nedokáže uživit, napospas osudu se často rovná odsoudit ho k smrti. Moderní babyboxy však nejsou záležitostí poslední let. V té či oné formě existují už bezmála 800 let.
Zima a toulaví psi
Zákony mnoha starověkých společností včetně Hebrejců a Římanů sice vraždu neviňátka zakazují, ale s jeho opuštěním už nemají problém. V Římě k tomuto účelu údajně slouží tzv. Columna Lactaria neboli Mléčný sloup situovaný nedaleko fóra.
Kromě toho, že se tam matky mohou zastavit, aby nakojily své potomky, stává se v průběhu času také „odkladištěm“ nechtěných dětí, které tam rodiče zanechávají v naději, že se jich zželí kolemjdoucím a připadnou na ně dříve než noční chlad a toulaví psi.
I když se však nalezence někdo skutečně ujme, jeho další osud není právě růžový. Podle vizigótského práva se například nechtěné dítě stává otrokem toho, kdo jej vezme pod svá křídla. Situace se mění až s vzestupem církve katolické.
Kolo nalezenců
První babybox, jak mu rozumíme v dnešním významu, se objevuje při kanovnickém špitále ve francouzském Marseille v roce 1188. Toto zařízení je následně institucionalizováno v Itálii, na základě výnosu papeže Inocence III. (cca 1160-1216).
Ten pověřuje jejich zřízením sirotčince kvůli omezení počtu zabitých novorozenců (oblíbenou praxí je házet čerstvě narozené do Tibery jako štěňata).
Schránky na nemluvňata jsou nazývány route degli esposti neboli kola nalezenců – mají totiž podobu dřevěné přihrádky rozdělené na polovinu, umístěné ve zdi či vstupní bráně kláštera nebo špitálu na otočném kole.
Ve vatikánské nemocnici Santo Spirito (Duch svatý) je podobný středověký box k vidění dodnes.
Příliš mnoho nechtěňátek
Jeden bohatý nizozemský obchodník zakládá babybox nebo tzv. Drehladen při nalezinci v německém Hamburku v roce 1709. Po šesti letech je ho však nucen zrušit kvůli obrovskému návalu odložených dětí.
První zařízením tohoto typu na našem území byl roku 1602 zřízený vlašský špitál pod Jánským vrškem na Malé straně, sloužící jako nalezinec, sirotčinec a porodnice.
