Stará pověra říká, že kdo ho uvidí poprvé, měl by si dávat pozor, protože mu hrozí smrt. Když ho uvidí podruhé, musí si dávat pozor ještě víc, protože už má opravdu namále. Teprve pokud ho uvidí potřetí, může si vydechnout.

Smrti unikl a čeká ho už jen to dobré.

Mírnější verze, rozšířená mezi horolezci a horskými turisty, tvrdí:

„Uvidíte-li ho poprvé, hory vás vítají, pokud ho uvidíte podruhé, hory vás varují, ale jakmile ho uvidíte potřetí, je to v suchu, hory vás přijaly.” Realita Brockenského přízraku je přitom ještě mírnější.

Jméno mu dá Goethe

Záhadná obří postava, vystupující z mlhy, obklopena duhovou září, děsí lidi odnepaměti.

Jako první ji podrobně popíší už v roce 1735 při svém přechodu And španělský vědec Antonio de Ulloa (1716–1795) s francouzským učencem Pierrem Bouguerem (1698–1758).

Jméno jí však dá až v prosinci 1777 básník Johann Wolfgang Goethe (1749–1832), který se jí lekne, když ji zpozoruje během své práce na Teorii barev, pro kterou často provádí opticko-meterologická pozorování na Brockenu, nejvyšší hoře pohoří Harz ve středním Německu.

S prozaickým fyzikálním vysvětlením, že jde o optický jev, jako první přichází už v roce 1780 německý pastor a přírodovědec Johann Silberschlag (1721–1791).

Jen takový neobyčejný stín

Protože nic jiného to není. Ohromně zvětšený stín pozorovatele, vržený na povrch mraků nebo husté mlhy ležící pod jeho úrovní. Proto ho také pozorují především horolezci, horští turisté nebo piloti.

Mraky a mlha fungují jako filmové plátno, na které se mnohonásobně zvětšená silueta promítá. Na rozdíl od plátna však nejde o pevný rovný povrch, stín dopadá na každou kapkou vody z oparu jednotlivě, takže působí třírozměrným dojmem.

Pohyb vzduchu navíc způsobuje, že se stín pohybuje, i když samotný jeho zdroj stojí na místě, což vytváří dojem zdánlivě nezávislé bytosti. Ta se dokonce může vznášet, aniž by měla viditelný kontakt se zemí.

Přízrak se svatozáří

Velmi často je součástí přízraku také barevný prstencový úkaz kolem hlavy nebo celé postavy, který je často efektnější podívanou než samotný přízrak. Jde tzv. gloriolu či glorii, známou také jako sláva. Kruhové spektrum, které se jeví jako soustředné barevné kružnice kolem stínu.

Vzniká zpětným rozptylem a následným ohybem slunečních paprsků na kapičky oblaků nebo mlhy. Čím je mlha dále, tím je větší a barevnější, zatímco přízračná postava je s rostoucí vzdáleností menší a nenápadnější.