Každá živá buňka potřebuje kyslík. Když ho nemá, umírá, pokud se nesníží teplota na nezbytné minimum. Běh evoluce naučí pracovat s teplotou a hibernací některé menší obratlovce. Jde o hypotermii, tedy podchlazení.

V medicíně se o ní ví už dlouho ‒ využívá se u pacientů, kteří se podchlazují, ale jen o pár stupňů. Zatím! Existuje přímá úměra, že čím je teplota nižší, tím déle může pacient přežít zástavu srdce bez následků.

Při některých operacích jsou pacienti podchlazeni až o polovinu (18 °C). Ale to pořád není dost. Už před 17 lety vyvinul techniku podchlazení lékař z arizonské univerzity Peter Rhee při (r)evolučním experimentu na devíti prasatech.

Všechna nechal vykrvácet a nahradil jim krev solným roztokem. Zchladil jim mozek, srdce i zbytek těla na minimum. Po 60 minutách se z devíti prasat probudilo sedm a z toho šest přežilo hypotermii bez zjevného tělesného nebo neurologického poškození.

„Po experimentech, které jsme provedli, se pro mne změnila definice smrti. Vím, že lidé, které běžně prohlašuji za mrtvé, vlastně ještě tak docela mrtví nejsou,“ říká Peter Rhee.

Něco podobného chce dlouho zkusit i u lidí, ale od úřadů dostal zelenou až v roce 2014. Od té doby čekají v univerzitní nemocnici Presbyterian Hospital v Pittsburghu na ty správné, smrtelně zraněné pacienty, u kterých by to šlo. Má jít o 10 pokusných exemplářů.

„Nemám rád termín bezvědomí, protože to zní jako sci-fi. Prostě jsme pozastavili život a smrt,“ říká chirurg z nemocnice Samuel Tisherman pro časopis New Scientist.

Metoda se už testuje v praxi, detaily známy nejsou, ale funguje to asi takhle…

Nákup času navíc

Dejme tomu, že zbloudilá kulka se zakousne do těla. Dejme tomu, že protne ledvinu a tepnu. Zbývá několik minut, než dojde k zástavě srdce v důsledku ztráty velkého množství krve. Je to přesně to vážné střelné nebo bodné zranění, které vede skoro jistě k smrti.

Statistiky říkají, že takový člověk má jen 7procentní šanci na úspěšnou resuscitaci. Bez krve se žít nedá – alespoň ne za normálních okolností, protože krev nese po těle kyslík, který buňky potřebují.

Když ovšem tělesná teplota drasticky klesne, buněčná aktivita výrazně zpomalí a krve není potřeba. Buňky přežijí bez kyslíku desítky minut. Problém je, že se to musí udělat rychle. Mozek odumírá bez krve už za 4 až 5 minut.

Teď postřelený ztratil za několik minut už polovinu oběhové kapaliny, nejde mu nahmatat puls. Po převezení do nemocnice mu otevřou hrudník a masírují srdce. Doktor pak zasvorkuje jednu z hlavních tepen a do aorty zavede trubičku se studeným solným roztokem. Do 15 minut musí ochladit tělo na 10 stupňů Celsia.