Vesmír se rozpíná stále rychleji. Jenže, jak je to možné? Současná fyzika je v koncích. Odpovědí by mohla být hypotetická temná energie. Právě na tu se zaměří pozornost dvojice zkušených astronomů. Namísto ní ale objeví něco mnohem hmatatelnějšího.
Naprosto rekordní kometu!
Astronomové Pedro Bernardinelli a Gary Bernstein mravenčí prací zkoumají archivní snímky v rámci Průzkumu temné energie (Dark Energy Survey), spojeného projektu vědeckých institucí a univerzit ze sedmi zemí světa.
Osud jim ale do vínku jejich nadšení pro vesmír přimíchá jiný dáreček. Narazí na titěrný obrázek s podivuhodným tělesem, které by klidně mohlo být planetkou. Ale není, i když by velikostí odpovídalo.
Dostane označení C/2014 UN271, říkat se jí ale bude spíš Bernardinelli–Bernstein. Jde o kometu. A vzápětí bude jasné, že jsme s takovým gigantem ještě neměli tu čest.
Hned dvojí rekord!
Novinka je oznámena 19. června 2021, ovšem onen první objevený archivní snímek pochází z 20. října 2014. A později se najde i o pár let starší, z 15. listopadu 2010, pořízený observatoří Paranal v chilské poušti Atacama.
Už od počátku se počítá s tím, že tato megakometa má jádro velké v průměru kolem 100 kilometrů. Bližší zkoumání pak cifru zvedne na 120, aby se nakonec ustálila na ještě masivnějších, zhruba 150 kilometrech!
Pro srovnání, slavná a velice jasná kometa Hale–Bopp (C/1995 O1), která byla pozorovatelná pouhým okem, měří v průměru maximálně 80 km. Bernardinelli–Bernstein ale zároveň s neotřesitelnou pozicí kometárního obra utrží ještě jeden rekord. Tak daleko jsme žádnou kometu ještě nikdy neobjevili.
Máme se bát?
Asi 5,1 miliardy kilometrů. V takové vzdálenosti je gigant objeven. Míří si to z Oortova oblaku, což je kulovitý oblak komet na okraji Sluneční soustavy, jehož existence ovšem není zcela prokázána, ke Slunci.
K tomu se nejblíže dostane v roce 2031. Na velkou podívanou se ale netěšte. Pouhým okem ji nespatříme, na to bude stále příliš daleko. A to přes to, že svou jasností strčí do kapsy třeba i Pluto.
Přiblíží se ke Slunci na 10,9 astronomických jednotek, což by pro velice hrubé srovnání odpovídalo oběžné dráze Saturnu. Do vnitřní sluneční soustavy, tedy tam, kde se nalézáme s Merkurem, Venuší a Marsem i my, se ani nechystá. Jakékoliv obavy tak můžete bez obav smést ze stolu.
Kdy prolétla naposled?
Planeta Země před 3 500 000 lety. Kontinenty téměř lícují s dnešní podobou, jen kolísavá hladina světového oceánu nechává vynořovat či zase potápí pevninské mosty mezi nimi.
V Americe si musíte dávat pozor na řadu dravců, například 150kilogramového nelétavého ptáka titanise, v Africe si pro změnu můžete potřást pravicí s australopitheky.
A právě v této době, kýmkoliv na Zemi nepostřehnuta, obkroužila C/2014 UN271 v částečně nepředvídatelné dráze, jak bývá u komet zvykem, naposledy Slunce. Dá se tak předpokládat, že dalšího průletu se již lidstvo (minimálně v této podobě) nedožije.
