Ve středu 26. srpna 1946 vyplouvá z americké námořní základny v Norfolku skupina 13 plavidel včetně letadlové lodi Philippine Sea. V konvoji najdeme i dva ledoborce USCGC Burton Island, USCGC Northwind a ponorku USS Sennet (SS-408).

Na palubách se tísní 4 700 vojáků, k dispozici je 23 letadel.

Právě startuje Operace Highjump (Vysoký skok), jejímž velitelem je admirál Richard Evelyn Byrd (1888–1957), bývalý polární badatel.

Až pod tlakem veřejnosti vydají nejvyšší armádní špičky prohlášení, že cílem mise je výcvik posádek pro nasazení v chladných antarktických oblastech.

Kvůli doslova chaotické přípravě, bez většího secvičení posádek a šibeničnímu termínu, věří oficiálnímu zdůvodnění málokdo. Poslední den v roce 1946 se konvoj v čele s ledoborcem probojuje ledovou tříští do Rossova moře k břehům Antarktidy.

Byrd, který má za sebou řadu antarktických expedic, později přizná: „Myslel jsem, že to nikdy nedokážeme.“ V následujících čtyřech týdnech stráví letadla 220 hodin ve vzduchu, nalétají přes 36 000 kilometrů a pořídí kolem 70 000 leteckých snímků.

I když novináři píší o potížích a smrtelných nehodách, za celou dobu této operace zemřeli pouze čtyři muži – tři po havárii letadla a jeden svou neopatrností skončil pod ledem.

Tajná skupina na tajné základně

Stejně rychle jak operace začte, tak i skončí. První skupina je evakuována ledoborcem Burton Island z Velrybí zátoky 22. února 1947, poslední americký voják opouští Antarktidu 4. března.

I tento fakt přiloží polínko do ohýnku konspiračních teorií, které se kolem Operace Highjump začnou tvořit.

Podle některých z nich Američané na Antarktidě prověřují možnost existence utajeného subjektu – vybrané skupiny vědců, kteří v mrazivém podnebí dále pracují na tajné německé základně.

Jejich projektem má být pokračování ve vývoji letadel, založených na mimozemských technologiích. Byrd se ve svých denících zmiňuje o „strojích, které dokážou doletět od jednoho pólu k druhému neuvěřitelnou rychlostí“.