Dlouho všem dobrodruhům odolává. Za žádnou cenu se nechce nechat pokořit. Nakonec zůstane mezi nedobytými čtyřtisícovkami v Alpách tou úplně poslední. Tuhý odpor hory je prolomen až v červenci 1865. Ovšem za jakou cenu…

Matterhorn, ležící na švýcarsko-italské hranici, je prý jeden z nejkrásnějších vrcholů na světě. Cesta k němu ale připomíná spíš horor. Jako úplně první zkusí štěstí v roce 1857 Ital Jean Antoine Carrel (1829–1891).

Proti vzdorovité, 4478 metrů vysoké hoře, nemá ovšem tehdy v neprobádaném terénu žádnou šanci. Nakonec je rád, že se domů vrátí živý a zdravý. Ani v dalších několika letech se Matterhorn nenechá horolezci nachytat.

Nejhorlivějšímu z nich, Britu Edwardu Whymperovi (1840–1911) připraví mezi lety 1861–1863 zklamání hned sedmkrát. Přesto plánuje další pokus.

Společně na vrchol!

Podobně nezdolný je i Carrel. Oba muži dokonce chvíli spolupracují, než se Ital rozhodne, že se o případný triumf nehodlá s nikým dělit. Z přátel se tak stanou soupeři a z dobývání Matterhornu regulérní závod. Whymper v něm hned ze začátku tasí trumf.

Je to totiž právě on, kdo jako první  přijde s myšlenkou pokusit se nahoru dostat přes severovýchodní hřeben Hörnli, což se nakonec ukáže jako správná strategie. Potom, co si vytyčí kudy, zbývá ještě určit, s kým poleze.

Shodou okolností narazí na dvě skupiny, chystající se rovněž na výstup. Netrvá mu moc dlouho přesvědčit je, aby vyrazili k vrcholu jako jedna početná výprava.

Sedm statečných a (ne)zkušených

V návalu obří touhy natřít to Carrelovi přitom nebere v potaz, že někteří její členové jsou horami prakticky nepolíbení.

Jako třeba 19letý Douglas Robert Hadow (1846–1865) nebo Peter Taugwalder mladší (1843–1923), dva nejslabší články sedmičlenné skupiny, do které patří ještě lord Francis Douglas (1847–1865), Charles Hudson (1828–1865), Michel Croz (1830–1865), Peter Taugwalder starší (1820–1888) a samozřejmě Edward Whymper.

Když 13. července 1865 všichni vyráží v časném ránu ze švýcarského Zermattu pokořit poslední nezdolanou alpskou čtyřtisícovku, počasí jim přeje, stejně jako štěstěna. A tak hned následující den skutečně stanou na vrcholu jako vůbec první pokořitelé Matterhornu.

Čtyři zmizí v hlubinách

Při sestupu ale dorazí na zledovatělou plošinu se strmým srázem. V domnění větší bezpečnosti se navážou na jedno lano a krůček po krůčku vyrážejí dolů.

Po pěti metrech ale vyčerpaný Hadow uklouzne, nekoordinovaným pohybem skopne Croze a váha jejich těl následně strhne ze stěny i Hudsona a Douglase, kteří zmizí kdesi v hlubině. Pak se lano přetrhne, což Taugwalderovi, jeho synovi a Whymperovi zachrání život.

Taugwalder starší ovšem bude do konce života poslouchat, že lano úmyslně přesekl sekyrou, aby zabránil pádu, ačkoliv je nepravděpodobné, že by něco takového v té rychlosti stihl.