Musí vypadat jako zločin, který neexistuje. Jako zločin, o kterém se neví. Musí vyvolat až 100procentní dojem, že jde o přirozené úmrtí. Když pak taková vražda vypadá, jako kdyby se nic nestalo, může se teoreticky označit za „dokonalou“…
Čistě teoreticky, prakticky totiž dokonalá vražda neexistuje. Stejně jako neexistuje místo činu beze stop. Cokoli děláte a kdekoli to děláte, s sebou přináší mikroskopické stopy vláken, vlasy, kožní částečky pod nehty, šupinky kůže a s tím spojenou skoro až všemocnou DNA… Podle statistik je jen v roce 2013 v Česku spácháno 182 vražd, z toho se podaří objasnit 165 případů. To je 90 procent!
Těch zbylých vzácně nevyjasněných 10 procent se jeví jako prostor pro dokonalou vraždu. Jenže ta je v dnešní době prakticky nemožná. „Nejde o to, kdo je jak inteligentní a jak dokonale všechno naplánoval. Spáchat dokonalou vraždu jde jen teoreticky. Je věcí náhody než dokonalosti, protože alfou a omegou je to, co vyšetřovatelé přehlédnou,“ říkají ti nejlepší z úřadu pro vyšetřování FBI.
Každá vražda zanechá neskutečné množství stop, protože žádný kontakt mezi dvěma lidmi ani žádná událost se beze stopy neobejde.
Princip výměny
Neexistuje místo, kam byste s sebou něco nepřinesli, a neexistuje místo, odkud byste s sebou něco neodnesli. Říká se tomu „Locardův princip výměny“, který v roce 1910 formuluje francouzský kriminalistický technik a zakladatel forenzní vědy Edmond Locard (1877–1966).
Zároveň platí v kriminalistice jedno neotřesitelné pravidlo, že čím je plán komplikovanější a čím je vztah mezi vrahem, obětí a prostředím silnější, tím je větší pravděpodobnost, že vražda neprojde.
„Vlastně každá vražda, která zůstane neobjasněná, je minimálně z pohledu pachatele dokonalá,“ říká Mark Benecke (*1970), jeden z nejznámějších německých forenzních entomologů z kolínské laboratoře s více než 20letou praxí.
Kriminalisté mu říkají „broukař“, protože o druzích a stadiích hmyzu a jejich larvách ví všechno.
Pivní zátka, kometa, vykřičník
Nejenom ve fyzice platí, že jakákoli akce vyvolává reakci. Při škrcení praská jazylka, jsou tu důkazy o síle stisku. Tělo vydává stopy po utopení, upálení, ubodání. Razance ran nožem vypovídá o afektu nebo narušené osobnosti – takže tím kriminalisté dostávají psychologickou stopu – nemluvě o způsobu krvácení, protože může kapat, vytékat, cákat, stříkat.
„Tvary jako pivní zátka, chvost komety nebo vykřičník slouží jako obecně platné vzorce,“ stojí v učebnicích kriminalistiky. Nepřímá úměra říká, že čím jemnější rozptyl stopy krve mají, tím vyšší musel být tlak a rychlost při výstřiku. Když vrah trefí tepnu, krev prýští takovou energií, že to vypadá jako ranní mlha.
Mohlo by se zdát, že odpravení oběti na vzdálenost 900 metrů jednou kulkou je tou nejdokonalejší vraždou, protože snajpr minimalizuje vztah mezi obětí a prostředím. Ale i tady zmýlená neplatí. Kulka vypovídá o nejrůznějších údajích, o dráze střely, úhlu a energii, kterou předává tělu.
A samozřejmě je tu kulka – hotová studnice informací.
Facebook
Twitter
RSS