Býčí zápasy v Portugalsku se v mnoha bodech liší od proslulé španělské koridy. I tady se sice bojuje s býkem, ale úplně podle jiných pravidel. To ovšem neznamená, že by byly souboje v Portugalsku méně dramatické a nezajímavé.

Na portugalskou specialitu touradas (býčí zápasy) můžete zajít do jednoho ze 150 kolbišť, která v zemi najdete. Tím nejznámějším je Campo Pequeno v Lisabonu.

Jakmile je do arény vpuštěn býk, nastupují na něj bandarilheiros, kteří zvíře rozdráždí povětšinou růžovými plášti. A to už se na býka vrhá cavaleiros, obdoba španělského matadora.

V dobovém kroji má za úkol vbodnout býkovi do šíje několik ozdobných oštěpů (bandarilha). Diváci posuzují především jeho styl a odvahu. Má k tomu speciálně připraveného koně z lusitánského plemena, které je proslulé svou odvahou a silou.

Býk se v aréně nikdy nezabíjí

Pak přichází „zlatý hřeb“ odpoledne. Do arény vstoupí osm dobrovolníků, takzvaní forcados. Jejich úkolem je zastavit býka holýma rukama. Tento souboj nazývají v Portugalsku pega (zajetí).

Aby byli forcados alespoň zčásti chráněni před rozdrážděným zvířetem, mají být na rozích kožené kryty. První muž se vrhne na hlavu zvířete, ostatní kolegové jej obklopí, poslední tahá býka za ocas. Skupina musí býka přemoci, strhnout k zemi.

Pak je býk vyhnán z arény. Obecně platí, že se zvíře v aréně nikdy nezabíjí. V některých případech k tomu dochází až v zákulisí. Slavný forcado Joaquim Grave zastává názor: „Popadnout býka za rohy znamená neutéci, postavit se těžkostem.

Život je prostě pega!“ Nejslavnější forcados jsou z Ribateja a Alenteja, dvou hlavních oblastí, kde jsou býčí zápasy nejpopulárnější.